Když si myslíte, že znáte krásná jezera, podívejte se na tohle místo v Polsku. Cyklovýlet, na který nezapomenete

Rozkládá se na ploše deseti kilometrů čtverečních a přehradní hráz, která zadržuje jeho vody, se tyčí do výšky 56 metrů. Stavba byla dokončena v roce 1997 a od té doby se může pochlubit dvěma turbínami, které dohromady zvládnou vyrobit až 90 megawattů elektřiny. Místo tak spojuje historii, přírodu i moderní technologie v jedno pozoruhodné panorama.

Jezero není jen na koukání – slouží i k odpočinku a zábavě. Kdo chce, může si tam půjčit veslici nebo šlapadlo a vyrazit na vodu po svém. Pro ty, co dávají přednost klidnější jízdě, se pořádají i vyhlídkové plavby. A mezi hrady Czorsztyn a Niedzica pendlují malé lodě s kapacitou asi deseti až dvanácti lidí. Kdo touží po větší parádě, může nastoupit i na větší parník a užít si výhledy z paluby.

Místní průvodci vyprávějí, že na břehu Czorsztyńského jezera se nachází zapomenutá malá kaplička, kterou údajně postavil jeden z rytířů hradu Niedzica jako symbol ochrany před povodněmi. Kaplička není uvedena v žádných oficiálních průvodcích a její přesná poloha je známá pouze místním obyvatelům.

Jezero, které mnoho Čechů přehlíží

Na obě strany jezera se dá dostat i s kolem, stačí mít lístek za 25 zlotých. Buď se člověk sveze menší lodí, která to zvládne za nějakou čtvrthodinku, nebo zvolí parník, který si na to dává víc načas – asi 25 minut. Menší loď je svižnější, ale když fouká, může přijít studený spršek přímo do obličeje. Zato parník nabízí víc pohodlí – spodní paluba je zavřená, takže i když se počasí zkazí, dá se zůstat v suchu a klidu. Horní část je naopak otevřená, ideální pro ty, co chtějí během plavby něco nafotit nebo si jen užít výhled.

Vyzkoušeli si to z obou stran – na velkém parníku i na malé dřevěné loďce. A upřímně? Každý způsob měl něco do sebe. Parník vyplouvá v sezóně zhruba každou hodinu, přičemž ta poslední cesta z Niedzice startuje kolem půl páté. Kdo by si chtěl užít vodu o něco déle, může zvolit menší loďku – ty pendlují častěji a poslední plavba odtud vyráží až v šest.

Nejlepší zážitky jsou ty neplánované

Naše cyklistické ráno začalo ve vesnici Kluszkowce. Bez velkých příprav jsme nasedli na kola a rovnou najeli na stezku, která se vine podél jezera. Směřovali jsme na západ, s původní myšlenkou, že ho celé objíždíme. Jenže jakmile jsme dorazili do vesnice Debno, plán se začal měnit. Místo toho, abychom pokračovali podle původního směru, padlo rozhodnutí to vzít z druhé strany – tedy po trase, která kopíruje jezero proti směru hodinových ručiček. Jenže tím to neskončilo. Vzali jsme to ještě o kus dál, až do Noweho Targu. Hlavní důvod? Ta cyklostezka byla jednoduše skvělá – hladká, široká a vedla krajinou, která se neomrzí.

Městečko Nowy Targ nezapře, co má v názvu – v překladu znamená „nový trh“ a právě trhy jsou tím, co k němu neodmyslitelně patří. Každý čtvrtek a sobotu to na místním tržišti ožije. Stánky, ruch, hlasy, vůně – všechno dohromady tvoří atmosféru, kvůli které sem míří nejen místní, ale i lidé z okolí. Kousek od tržiště navíc vede cyklostezka, která nabízí pohodovou projížďku krajem. Nowy Targ má kolem třiatřiceti tisíc obyvatel a funguje jako přirozené centrum oblasti zvané Podhalí.

V centru jsme prošli náměstí, zastavili se u radnice, podívali se na fontány a zaujalo nás i sousoší nazvané Dialog. Vytvořil ho Michał Batkiewicz, sochař pocházející přímo z Nowého Targu. Celá kompozice zpracovává zvířecí motiv – postavy ovce a berana. Působí to jednoduše, ale když se na to člověk chvíli dívá, začne vnímat tu symboliku, která v tom tichém rozhovoru zvířat možná ani není tak tichá.

Mohlo by vás zajímat

Polsko

České obchody to neustojí! Maso a máslo v Polsku skoro zadarmo

Dovolená s dětmi Rady a tipy Cestování Levné nákupy v zahraničí

Vrátili jsme se zpět na výchozí bod a byli nadšení

Po krátké zastávce jsme se znovu vydali do sedel a projížděli lesy mezi Gronkovem, Krempachy a Fridmanem, abychom dokončili okruh kolem jezera. Cesta se začala zvedat, jižní část nebyla zdaleka tak pohodlná jako severní – stoupání byla znát, ale asfalt pod koly zůstával příjemný. Cyklostezka nás dovedla až do Niedzice, kde se nad vodní hladinou tyčí hrad Dunajec.

Vypadá to, jako by ho někdo zapomněl ve staré pohádce. Kousek od něj jsme dojeli k přístavišti – právě tam jsme plánovali nasednout na loď a vrátit se na druhou stranu jezera. Čekání jsme si zkrátili kávou v malém bistru přímo u vody. A pak už jen krátký přesun – poslední dva kilometry nás dovedly do Kluszkowců, kde jsme měli nocleh. Cesta byla u konce, ale dojem z krajiny a atmosféry přetrvával.