Zahrádkáři nevěří vlastním očím: Toto exotické ovoce teď v Česku roste rychleji než jahody. Kdo ho zasadí, už nechce nic jiného

To, co ještě před dekádou působilo jako odvážný pokus, se dnes mění v nový trend. Melouny – ať už vodní, nebo cukrové – si razí cestu do českých zahrad a sbírají úspěchy. Díky rostoucímu zájmu o pěstování netradičních plodin a také díky mírnějším zimám a teplejším létům dnes není problém dopřát si vlastní meloun přímo ze zahrádky.

A nejenže dobře chutná, ale i krásně vypadá. Je to trochu jako malý zázrak: v době, kdy si lidé stěžují na počasí a nepředvídatelné roky, melouny na slunných svazích sílí a vytvářejí plody, které by leckdo čekal spíše ve stánku u Jadranu než na dvorku v Polabí.

Meloun jako ovoce? Záleží, koho se zeptáte

Otázka, co vlastně meloun je, trápí nejen laiky. Botanici jej zařazují mezi ovoce – jde totiž o bobuli, tedy plod, který vzniká z květu a obsahuje semena. Zároveň ale patří do stejné čeledi jako tykev nebo okurka, což z něj v očích mnoha zemědělců dělá spíš zeleninu. Přesto se v praxi meloun běžně zařazuje k ovoci. Ne snad kvůli botanice, ale kvůli tomu, jak ho vnímáme.

Je sladký, osvěžující, servíruje se na talíři stejně jako jahody nebo broskve. A i v obchodech leží vedle ostatního ovoce. V kuchyni zkrátka dostal roli, která mu padne – roli letního dezertu. Pěstování melounu není žádná věda, ale pár pravidel se přece jen vyplatí dodržet. Hlavní je slunce. Melouny mají rády teplo, světlé stanoviště a půdu, která je dobře prohřátá. Nejlépe se jim daří na jižně orientovaných místech, kde nejsou vystaveny silnému větru.

Pěstovat meloun může každý, kdo má chuť

Půdu je dobré připravit už na podzim – důkladně zrýt, zapracovat kompost nebo hnůj, a nechat zimu, aby udělala své. Na jaře pak přijdou vhod dobře připravené záhony s dostatkem živin. S předpěstováním sazenic se začíná už na konci března. Semínka klíčí při vyšších teplotách, ideálně kolem 22 °C. Mladé rostlinky je potřeba postupně otužovat a ven se přesazují až po polovině května, kdy už nehrozí přízemní mrazíky.

Voda je klíčem k úspěchu, obzvlášť v době, kdy rostlina kvete a tvoří plody. V období sucha tak není na škodu zalévat pravidelně a vydatně. Pomoci může i černá netkaná textilie, která udrží teplo u kořenů a zároveň omezí plevel. Hnojení jednou týdně živinami s obsahem dusíku, fosforu a draslíku rostlinám svědčí a pomáhá tvořit větší a chutnější plody.

Pokročilí zahrádkáři zkoušejí roubování

Kdo si chce s melouny trochu víc pohrát, může zkusit techniku roubování. Jde o metodu, kdy se meloun naroubuje na kořen silnější a odolnější rostliny. Takto upravené sazenice jsou méně náchylné k chorobám a zvládnou i méně ideální podmínky. A co víc, výnosy mohou být výrazně vyšší. Není výjimkou, že jedna rostlina vyprodukuje několik desítek kilogramů plodů – samozřejmě pokud jí zahradník věnuje náležitou péči.

Ten správný okamžik ke sklizni není vždy snadné odhadnout, ale pár vodítek existuje. Zaschlé úponky u stopky, nažloutlá plocha tam, kde se plod dotýkal půdy, nebo dutý zvuk při poklepání – to vše napoví, že je meloun připravený. Slupka by měla být lesklá, pevná a bez známek prasklin. Zkušený zahrádkář už si dokáže poradit podle hmatu i sluchu. Ti ostatní se to časem naučí – stejně jako poznat, kdy je ten pravý moment si s úsměvem rozkrojit svůj první vlastní meloun.

Melouny už nejsou jen zahraniční delikatesa. Dnes je možné vypěstovat si šťavnatý a sladký plod přímo doma – a to nejen ve skleníku, ale i na běžném záhonku. Nese to s sebou trochu práce a péče, ale výsledek stojí za to. Ať už se jedná o velký vodní meloun nebo menší cukrový druh, vždy je v něm kus léta, které se podařilo zachytit vlastníma rukama. A právě v tom je ta největší radost.

Zdroje: novinky.cz, magazin.hortim.cz, sportdenik.cz, ireceptar.cz