Krysí kmeny, jeskynní obydlí nebo hřebíkové domy. To vše jsou místa, která podle čínských nejvyšších orgánů kazí obrázek Číny jako dravé a prosperující ekonomické velmoci. A protože individualita a lidské blaho bylo v čínské společnosti vždy až na posledním místě, rozhodla se situaci řešit autoritářsky a bezohledně. Obyvatele vyhání a bourá jim domovy bez ohledu na to, že mnozí z nich nemají kam jít.
Jako krysy v kanále
Jako krysí kmen jsou označováni lidé, kteří ilegálně obývají pekingské podzemní bludiště krytů a bunkrů vybudovaných v dobách studené války. Jejich počet se odhaduje na 200 tisíc až 2 miliony. Jedná se převážně o námezdní dělníky, kteří nemají ve městě povolení k pobytu a podzemí jim umožňuje skrýt se před bedlivými zraky úřadů. Žijí zde i ti, kteří si život nad zemí jednoduše nemohou dovolit. Staří, mladí, někdy i celé rodiny.
Ani zde se ale nejedná o bydlení zadarmo. „Lidé tu žijí všude, natěsnaní do čtyřmetrových komůrek, kam se vám vejde jen postel a krabice na věci. Za tento miniaturní nájem platí v průměru 70 dolarů měsíčně. Těžko říci komu. Cítí se tu ale bezpečně a na povrchu by platili za podobné podmínky bydlení i stonásobek,“ popsala v jednom z prvních článků z roku 2014 věnujících se těmto lidem Annette Kimová.
Ačkoliv dřív se bydlení v těchto protiatomových krytech tolerovalo, od roku 2010 je zakázáno. Přesto tu dodnes lidé živoří a doufají, že právě na ně úřady nepřijdou. Na jejich výdělku mnohdy závisí celé jejich venkovské rodiny a ani oni sami by neměli kam jít. Tržní nájmy v čínské metropoli si ze svého platu prostě nemohou dovolit.
Vesnice v jeskyni
Naopak jeskynní domy jsou v Číně obývány po tisíciletí. Není to tak dávno, co v domech vybudovaných ve skále žili běžně lidé také v Itálii, Francii a Británii. A zatímco v Evropě se z nich díky renovacím stávají moderní obydlí a luxusní hotely, v Číně v nich stále přežívají ti nejchudší. Jednou z posledních takovýchto vesnic vybudovaných v jeskyni je i Zhongdong v jihozápadní provincii Kuej-čou.
Jeskyně, která se nachází v nadmořské výšce 1 800 m, je přístupná pouze pěšky po více než hodinové túře. V primitivních podmínkách zde žije osmnáct rodin etnické menšiny Miao, celkem asi 100 lidí, kteří na hoře pěstují kukuřici a chovají slepice, prasata a krávy. Elektřina zde byla zavedena teprve nedávno. I přes tyto podmínky se místní odmítají vystěhovat a betonové domy, které jim vláda pod horou postavila, označují za podřadné.
Vzpoura proti developerům
Nejnovějším fenoménem jsou tzv. hřebíkové domy. Čína zažívá stavitelský boom, nová zástavba bez skrupulí ustupuje novým projektům. Na druhou stranu má země poměrně přísný zákon, který umožňuje majitelům domů bránit se, pokud si změnu nepřejí. Pokud se tak majitelé domů s developery nedohodnou, vznikají bizarní situace, kdy uprostřed parkoviště, silnice nebo kruhového objezdu trčí jako hřebík osamocený dům.
Hřebíkové domy se tak staly symbolem tiché vzpoury obyčejných Číňanů nejen proti samotným developerům, ale také proti postupu samotné vlády, která mnohé z těchto projektů spolufinancuje a která se v minulosti podílela na nemilosrdném vyvlastňování a bourání celých historických čtvrtí.
Zdroje: idnes.cz, goldthread2.com, ct24.ceskatelevize.cz
