Když mě můj muž Pavel (37) před 10 lety seznámil s mou budoucí tchyní Janou (63), do oka jsme si moc nepadly. Místo uvolněného povídání mě doslova čekala smršť otázek na rodinu, vzdělání, zdraví a práci. Její manžel Jan (68) se ji snažil mírnit, ale nebylo to nic platné. Jana si nebrala s ničím servítky a hned byla se vším hotová.
Seznámení s tchyní nedopadlo dobře
Jakmile jsem ji řekla, že mám maturitu v cestovním ruchu a pracuji jako servírka v restauraci, opovrženě mávla rukou a posměvačně utrousila: "To už rovnou můžete umývat někde v kuchyni hrnce." Pavel matku okřikl, jestli by se mohla ovládat a omluvit se mi, načež Jana vstala od stolu a jízlivě se mi řekla: "Tak já se vám Moniko tedy omlouvám." Sotva to z ní vypadlo, naštvaně odešla pryč. Nepovedené seznámení ve mně zakotvilo opravdu nepříjemný pocit. Pavel se mi za matku omluvil, že to s ní bohužel není lehké, ale za čas se to údajně zlepší.
V pohodě to ovšem už nikdy nebylo. Tchyně měla problém snad se vším a nic ji nebylo dost dobré. Nezměnilo se to ani naší svatbou a ani příchodem našich dětí Jáchyma (10) a Katky (8). Ona má přece má víc zkušeností, tak moc dobře ví, jaká výchova je správná. A tak jsem se v rámci dobrého fungování rodiny ustoupila Janě z cesty, protože už jsem na věčné šarvátky neměla sílu.
Z lítosti jsme pozvali tchyni do Egypta
Bohužel před půl rokem nám onemocněl tchán a po krátké nemoci zemřel. Jeho smrt nás velice zasáhla, byl to skvělý člověk se srdcem na dlani. Nejhůře však na tom byla tchyně. Byla strašně zdrcená a nemohla se ani po dvou měsících z toho dostat. Pavlovi ji bylo líto, tak přišel s nápadem, že ji pozveme na dovolenou do Egypta. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsem řekla proč ne, aspoň přijde na jiné myšlenky. Jakmile jsme ji novinu oznámili, byla jak vyměněná: "Děkuji děti, pojedu ráda!" řekla nám šťastně až nás z té její proměny zamrazilo.
Po příjezdu na hotel udělala ostudu
Za měsíc jsme všichni odletěli do Hurghady a těšili se, jak si dovolenou užijeme. Bohužel už po příjezdu na hotel jsme zjistili, že si nejvíc užijeme s tchyní. "Proč ti chlapi chodí v těch otřesných hábitech? To abych se bála, že mě v noci unesou někam do Harému!" rozčilovala se Jana nahlas před recepcí, až se hosté za ní otáčeli. To ji však bylo jedno a začala naštvaně hurtovat: "Opovaž se na mě sáhnout, ty jeden černý umazanče!" křičela na mladého portýra, když směrem k ní natahoval ruku, aby ji pomohl se zavazadly. V ten moment bychom se nejradši hanbou propadli. Okolní turisti se po nás pohoršeně dívali a my s manželem jsme se společnými silami omlouvali personálu. Janu jsme vzali stranou a řekli jí, ať se chová slušně, že tady je zkrátka jiná kultura, ale Jana se urazila a zavřela se do pokoje.
Na trhu prodejci nadala
Na druhý den jí to sice přešlo, tak jsme ji oznámili, že jdeme na prohlídku Hurghady. Začali jsme ve starém městě, tzv. El Dahar, kde jsme se procházeli mezi domky Egypťanů, kteří zde žijí a nahlédli tak do jejich běžného života. Všichni jsme byli nadšení samozřejmě až na tchyni, která se stála pohoršovala nad muslimy.
Doufali jsme, že alespoň v centru El Dahar, kde se nachází úžasná tržnice, změní své negativní myšlenky. Bohužel to bylo jen naše zbožné přání. Na tržnici se jí líbil náhrdelník, jenže když zjistila kolik stojí, tak předvedla další scénu. "To si tedy nechte, takový šmejd si od takových cikánských zlodějů opravdu nekoupím!" zakončila a opovrženě hodila náhrdelník o pult. Prodejci jsme se hned omluvili a Janě řekli, že to zase přehnala a že jsme mohli přeci smlouvat. Ona se jen ušklíbla, že je pod její úroveň se s cikány dohadovat.
Jídlo schovávala do tašky
Z výletu jsme byli kvůli tchyni zase naštvaní a už jsme si přáli, aby už nejlépe bylo po dovolené. Po příjezdu na hotel na večeři jsme se těšili, jak se najíme, ale i to nám Jana otrávila. Na talíře si schválně dávala velké porce. Jakmile jsme ji vysvětlili, že to není vhodné a může si jít přece kdykoliv přidat, tak jen naštvaně řekla: "Přece to tu nenechám! To si radši vezmu na pokoj!" A svůj slib taky dodržela. Co nesnědla tak schovávala do krabičky do tašky. To už jsme nevydrželi a řekli ji, že nám dělá jen ostudu a tchyně se pro změnu zas urazila. Nemohli jsme si nevšimnout, jak někteří hosté se po Janě opovržlivě dívají a nechápavě kroutí hlavou.
Než někam pojedeš, zjisti si o zemi informace!
Zbytek dovolené probíhal ve stejném duchu. Muslimové byli podle Jany jen cigáni, kteří mají nesmyslné náboženství. A ty jejich hábity? Katastrofa! Měl by jim to někdo okamžitě zakázat! Po jejích nesmyslných výrocích jsem se neudržela a důležitě ji řekla: "Když jedeš do cizí země, musíš si přece načíst informace, co můžeš od ní očekávat. Každá země má jiné zvyklosti a tradice, a ty je musíš respektovat! A pokud máš s tím problém, najdeš si jinou zemi, která ti bude vyhovovat." Jana jen nesouhlasně kývla hlavou, že tohle jsme ji měli říct my hned na začátku a že v životě už s námi nikam nepojede. To jsme si oddechli, protože další dovolenou už si s dětmi zkazit nenecháme.
