Na první pohled to vypadá jako dětská hra. Na každém rohu Wroclawi, v trávníku, na zábradlí, parapetu, lavičce, nebo dokonce na střeše domu stojí malí bronzoví mužíci. Někteří spí, jiní hrají na kytaru, další se cpou zmrzlinou, dívají se do notebooku nebo táhnou kufr přes dlažbu. Najdete tu trpaslíka hasiče, novináře, studenta, geologa nebo slepého hudebníka. Někteří reprezentují místní profese, jiní upozorňují na společenská témata – třeba na život lidí s handicapem. A ano, existují i trpaslice, které čtou dětem pohádky nebo fandí s pompony na rohu ulice.
Ve wroclawských ulicích je trpaslíků už asi tisícovka a stále přibývají noví. Turisté je vnímají jako velkou atrakci a město přestává zvládat nápor návštěvníků. Jenže tahle roztomilá armáda pidimužíků z bronzu není jen turistickým lákadlem. Je to symbol vzdoru, odvahy a smyslu pro humor, který pomáhal lidem přežít dobu, kdy svoboda slova nebyla samozřejmostí.
Trpaslíci proti režimu
Abychom pochopili, proč má Wroclaw na každém rohu trpaslíky, musíme se vrátit do 80. let 20. století, kdy v Polsku ještě vládl komunistický režim. Každý odpor se tehdy samozřejmě trestal. V univerzitním městě Wroclawi ale vzniklo hnutí Oranžová alternativa, na jehož formu protestu byli soudruzi krátcí.
V čele stál student dějin umění Waldemar Fydrych, který se rozhodl bojovat proti absurditě režimu zdánlivě neškodným humorem. Když úřady přemalovávaly zakázané protirežimní nápisy na zdech, členové Oranžové alternativy začali na stejná místa vyobrazovat usměvavé trpaslíky s oranžovou čepicí a květinou v ruce. Kdo by mohl mít námitky proti naprosto apolitické, pohádkové postavičce? Policisté se tak ocitali v absurdní situaci – buď museli povolit graffiti trpaslíků, nebo oficiálně zakázat dětinské malůvky.
Svobodu trpaslíkům!
Z nevinné recese se brzy stalo politické gesto. Lidé začali kresby vnímat jako symbol odporu a naděje. Kreslení trpaslíků se rozšířilo po celém městě a přerostlo do happeningů, které spojovaly humor, absurditu a touhu po svobodě. Jedním z nejslavnějších byl Den rozdávání toaletního papíru – tehdy nedostatkového zboží. Jindy aktivisté pochodovali v oranžových čepicích a skandovali heslo "Svobodu trpaslíkům!" Největší akce se konala 1. června 1988 pod názvem Revoluce trpaslíků a přilákala patnáct tisíc lidí.
Od graffiti k bronzu
Po pádu komunismu město na své hrdě vzdorující trpaslíky nezapomnělo. V roce 2001 vznikla první bronzová socha, Papa Krasnal, která dodnes stojí na Świdnické ulici a připomíná první kresby Oranžové alternativy. K prvnímu výtvoru se brzy začaly přidávat další – studenti umění, místní podniky i jednotliví obyvatelé si nechávali vytvářet vlastní sošky. Každá dostala své místo, smysl a jméno.
A tak se z humorné recese stala tradice. Dnes Wroclaw turistům nabízí mapu rozmístění trpaslíků, speciální aplikaci i prohlídky, při nichž lidé soutěží, kolik postaviček najdou. Některé stojí osaměle na zapomenutých dvorech, jiné tvoří celé rodiny. Najdete zde dokonce i trpaslíčka, který drží českou vlajku a popíjí moravské víno – sedí nenápadně u náměstí Jana Pavla II.
Trpaslíci jsou dnes neodmyslitelnou součástí Wroclawi – stejně jako mosty přes Odru, gotické věže nebo slavná zoologická zahrada. Mnozí návštěvníci přitom ani netuší, že tyto legrační figurky vznikly z protestu proti nesvobodě. A že za každým bronzovým obličejíkem se skrývá vzpomínka na dobu, kdy i malý trpaslík mohl být hrdinou.
Zdroje: medium.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, idnes.cz
