Odkud se vzala Stvořidla
Když se řekne Stvořidla, zní to trochu pohádkově, trochu hrozivě. A právě tohle místo takové opravdu je. Podle starých pověstí název vznikl z dávných dob, kdy v řece žili vodní duchové a obři, kteří měli kameny a proudy “stvořit“ vlastníma rukama. Lidé si tehdy vysvětlovali divoké peřeje jako dílo nadpřirozených sil a odtud jméno Stvořidla, tedy “to, co bylo stvořeno“.
Historici se ale přiklánějí k praktičtějšímu výkladu. Název může pocházet ze staročeského slova stvůrce, tedy “tvořit“ nebo “zformovat“. Odkazuje tak na přírodní sílu Sázavy, která během tisíců let vymlela do skal hluboké koryto a tvarovala údolí, jaké v Česku nemá obdoby.
Místo je zmiňováno už v 19. století, kdy se sem vydávali první turisté a malíři krajin. Patřilo mezi oblíbené výlety spisovatele Otokara Březiny i trampů, kteří tady v meziválečných letech zakládali své osady. Dodnes je oblast oblíbeným cílem vodáků a romantiků a jméno Stvořidla se stalo symbolem divoké, nespoutané přírody.
Divoká řeka, která má sílu
Sázava je tady jiná než jinde, prudká, nespoutaná a živá. V úseku zvaném Stvořidla se voda prodírá mezi obrovskými balvany, tvoří peřeje a v tichu lesa zní jako tlukot srdce celé Vysočiny. Každý krok po břehu odhaluje jiný pohled, někde hučí voda, jinde se klikatí klidná tůně a o něco dál se otevírá výhled na skalnaté stěny porostlé mechem. Když tu vyrazíte brzy ráno, uvidíte, jak se nad hladinou drží mlha a paprsky slunce ji pomalu rozpouštějí. Vzduch je ostrý, ale voňavý, a celé údolí má až mystickou atmosféru.
Blíž než si myslíte
Jednou z největších předností Stvořidel je jejich snadná dostupnost. Rezervace leží jen pár kilometrů od dálnice D1, takže sem dorazíte i na krátký výlet po práci. Auto můžete nechat u železniční zastávky Stvořidla a pokračovat pěšky po značené stezce. Za pár minut se ocitnete v místě, kde místo aut hučí jen voda. Procházka po proudu směrem na Světlou nad Sázavou trvá zhruba dvě hodiny. Kdo nechce jít zpět pěšky, může se svézt vlakem, trať tu kopíruje břeh řeky a nabízí pohledy, které berou dech.
Podzimní ráj fotografů i romantiků
Právě na podzim se Stvořidla mění v malebnou pohlednici. Zlaté listí, chladná voda a ostré světlo vytvářejí dokonalý kontrast. Stromy se zrcadlí v řece, kameny se lesknou a každá zatáčka vypadá jinak. Není divu, že sem míří fotografové z celé republiky, ráno kvůli mlze, večer kvůli zapadajícímu slunci. Ale místo si zamilují i ti, kdo nefotí. Stačí si sednout na skálu, poslouchat vodu a chvíli jen být. Na pár minut se ztratíte v krajině, která vypadá, jako by se jí nikdy nedotkla civilizace.
Příroda, která žije
Stvořidla nejsou jen o kráse, ale i o životě. Údolí je domovem vydry říční, ledňáčků, mloků a množství druhů rostlin, které jinde nenajdete. Na jaře tu všechno kvete a podzim přináší klid a ticho, které dává místu zvláštní sílu. Správa chráněné krajinné oblasti sem pravidelně posílá biology, kteří sledují, jak se zdejší příroda mění. Díky tomu patří Stvořidla mezi nejlépe chráněné lokality Vysočiny a přesto působí přirozeně, divoce a volně.
Místo, kam se budete chtít vrátit
Kdo přijde jednou, obvykle se vrací. Místo má zvláštní energii, není to jen výlet, ale zážitek. Na jaře sem míří vodáci, v létě turisté, ale nejhezčí je právě teď, když listí šustí pod nohama a slunce se opírá do zlatých korun stromů. Na břehu najdete lavičky i místa k odpočinku. Můžete si dát čaj z termosky, rozbalit svačinu a jen poslouchat, jak voda plyne dál. A když budete odjíždět, možná si řeknete to, co většina lidí před vámi, že takovou krásu by u dálnice opravdu nikdo nečekal.
Zdroje: Kudyznudy.cz, vysocina.eu, regiontourist.cz
