Život cestovatele

20. 6. 2025

Michaela Hanelová

Polsko

Tyto lázně bývaly hitem v době socialismu: Dnes už je Češi nechtějí, Poláci si je nemohou vynachválit

Vzpomínáte si na dny, kdy jméno Ustroň znělo v každé československé domácnosti? V dobách socialismu tohle lázeňské městečko ve Slezských Beskydech patřilo mezi ty nejvyhledávanější cíle – horníci sem jezdili léčit plíce, lidé po úrazech i infarktech sem nacházeli klid a nové síly. Ustroň býval perlou, kterou jsme my, Čechoslováci, považovali skoro za samozřejmou součást letních prázdnin i ozdravných pobytů.

Foto: Depositphotos.com

Dnes ale mnoho z nás ani neví, kde leží, a jeho někdejší sláva zmizela z hledáčku výletníků a lázeňských hostů. Zatímco jiná slavná lázeňská města Česka žijí dál svým tempem, Ustroň, nenápadná a malebná, čeká na své znovuobjevení. Proč jsme na ni zapomněli? A stojí za to vrátit se na místa, která kdysi byla středobodem lázeňské kultury?

Ve stínu větších lázeňských měst zůstává Ustroň místem, kde se prolínají historie, architektura a tradice s neobyčejnou atmosférou Slezských Beskyd. Přestože její sláva během socialismu sahala za hranice Polska, dnes ji často míjíme bez povšimnutí, přestože má co nabídnout i v roce 2025.

Sláva a význam lázní v socialismus období

V dobách socialismu byla Ustroň symbolem odpočinku a zotavení. Mnoho z nás si dodnes vzpomíná na vyprávění rodičů či prarodičů o pobytech v malém městě, kde se rozkládaly moderní lázeňské budovy zasazené do údolí řeky Visly. Každé léto sem proudily autobusy plné rekreantů z celého Československa. Léčivé prameny, specifické postupy a poklidná atmosféra lákaly nejen zdravotní turisty, ale i rodiny s dětmi.

O lázeňské léčbě v Ustroni se říkalo, že je dostupná a účinná – nebyla jen výsadou bohatých vrstev, ale nabízela šanci všem, kdo to potřebovali. Z tehdejší doby zůstaly charakteristické sanatoria a modernistické budovy. Ty i dnes připomínají éru, kdy Utroň patřila k nepsaným centrům lázeňství ve střední Evropě. Po pádu socialismu jsme mohli sledovat, jak se Ustroň začala proměňovat. Ztratila exkluzivitu, kterou ji dříve zajišťovala politická dohoda mezi Československem a Polskem.

Lázeňská zařízení začala čelit nové konkurenci a město se adaptovalo na otevřenější, soudobější dobu. Některé procedury byly nahrazeny novými trendy v oblasti wellness nebo úplně zanikly. Zázemí ale stále nabízí možnosti pro klidný pobyt – i když už ne pro takové davy jako před rokem 1989. Architektonická unikátnost sanatorií zůstává, často dnes ale působí lehce nostalgicky a čeká na obnovu i nové využití. Přechod k tržnímu prostředí město zasáhl, avšak lázeňské tradice tu nikdy zcela nevyhasly. To, co se v minulosti zdálo samozřejmé, dnes v Ustroni působí cenně a autenticky.

Za socialismu sem jezdili všichni. Dnes tu Češi chybí a lázně obsadili Poláci – důvod vás překvapí. Foto: d

Současný potenciál a atmosféra Ustroně

Atmosféra Ustroně zůstává naprosto specifická. Kombinace horského vzduchu, komorní velikosti města a blízkosti přírody dodává lázeňským pobytům unikátní rozměr. Dnes tu najdeme nejen tradiční lázeňské služby, ale i širokou nabídku wellness programů. Procházky podél řeky Visly, výlety do okolních lesů či návštěvy místních dřevěných kostelíků lákají ty, kdo hledají ticho a klid. Ustroň je tzv. „město na víkend”, dostupné autem, vlakem i na kole.

Ceny jsou pořád příznivé a zájem českých návštěvníků pomalu roste. Město má potenciál stát se znovu lázeňskou destinací, o které se bude mluvit. Lázně v Ustroni čekají na nové objevení — a ve světě plném shonu nám připomínají, že skutečný odpočinek má jednoduchou, ale hlubokou hodnotu. Ustroň svádí k objevování především krajinou, která je pravou učebnicí klidu.

Horská údolí Slezských Beskyd rámují město hustými lesy, zatímco řeka Visla vtiskává krajině neopakovatelný ráz. Tady je snadné zapomenout na ruch města a najít v sobě ticho. Architektonicky nás Ustroň nepřestává bavit svým unikátním pyramidovým komplexem lázeňských domů, který vznikl v 70. letech — a věřte, že naživo vypadá ještě zajímavěji než na fotce. Je to místo, kde se prolíná modernismus s funkcionalismem.

Kam dál

Předchozí

Následující