Odjela jsem na dovolenou bez cestovky: Zažila jsem peklo, které nepřeju nikomu jinému

Věděli jste, že když se vydáte mimo turistické resorty v Egyptě bez cestovky, může se vaše dovolená během pár minut změnit v noční můru? Já jsem to zjistila na vlastní kůži. Stačila chvilka nepozornosti, abych ztratila orientaci v cizím městě. Najednou jsem zjistila, že mě sledují divní lidé a pocit bezpečí se rázem vypařil.

Nikdy dřív jsem necestovala úplně sama, natož bez pomoci cestovní kanceláře. Chtěla jsem zažít opravdový Egypt a vidět život mimo hotelové zdi. Jenže realita mimo resort byla mnohem drsnější, než jsem čekala. Pokud plánujete cestovat bez cestovky a vydat se do neznámého prostředí, vždy si zjistěte aktuální bezpečnostní situaci, používejte offline mapy a sdílejte svou polohu s blízkými – to jsou rady, na které v Česku často zapomínáme, ale v zahraničí je půlka úspěchu.

Byla jsem přesvědčená, že mi stačí odvaha a pár rad z internetu. Ale upřímně, připravit se na střet s realitou v zahraničí je mnohem víc než jen zabalit si batoh. Přemýšlíš někdy, jak bys zvládl nečekanou situaci v neznámé zemi? O tom, co jsem zažila a jaké tipy mi do příště radili opravdoví cestovatelé ze zahraničních diskuzí, ti povím v dalším textu.

Šokující zkušenost: Jak jsem se ztratila v Egyptě mimo resort

Vždycky mě lákala představa cestovat beze skupiny, bez průvodce, jen tak sama s batohem. Cestovní kanceláře jsem vnímala jako zbytečné omezování—pravidla, časové limity, žádné spontánní zastávky.

Tentokrát jsem vyrazila do Egypta. Chtěla jsem si vyzkoušet pocit volnosti a možná najít nová přátelství mimo typické turistické skupiny. Z hotelu jsem se vydala pěšky směrem k pobřeží, kde prý bývají menší, klidnější pláže.

Nechala jsem telefon v hotelovém sejfu a spoléhám se jen na mapu v hlavě a pár poznámek. Už po hodině mi bylo jasné, že to nemusí být tak jednoduché, jak jsem si představovala.

Ztracena daleko od civilizace: aneb jak jsem přišla o orientaci

Ulice se rychle proměnily v prašné cesty bez cedulí. Ztrácela jsem orientaci, nevěděla, kudy přesně jdu. Horko bylo neúprosné a kolem skoro nikdo.

S každým dalším krokem jsem cítila, jak mi dochází voda. Najednou mi došlo, že nemám signál, nemůžu se zeptat na cestu česky ani anglicky. Strach začal pomalu převažovat nad zvědavostí.

Vzpomněla jsem si na několik zahraničních rad, které v Česku moc neznáme:

• Učte se alespoň základní fráze v místním jazyce.
• Mějte vždy offline mapu v telefonu.
• Nikdy neodcházejte bez kontaktu na ambasádu.

Setkání s neznámými lidmi a pocit ohrožení

Když jsem se zastavila u opuštěného stánku, objevila se skupina místních mužů. Byli hluční, intenzivně se mě vyptávali, odkud jsem. Jeden z nich se mi nabízel, že mě odveze zpět.

Nevěděla jsem, komu věřit. Instinkt mi našeptával, ať odmítnu cizí pomoc, přestože jsem cítila únavu a sílící zoufalství. Zamířila jsem zpět směrem, odkud jsem přišla, ale cesta byla matoucí.

Za rohem mě najednou sledovali lidé, vůbec jsem nevěděla, co očekávat. Konečně přijelo taxi, které jsem poznala jen podle barvy, a rychle jsem nastoupila. S úlevou jsem pak pochopila, proč je v Egyptě doporučené zůstat v turistických resortech.

Proč už nikdy sama nepojedu mimo turistické zóny

Když jsem se vrátila do hotelu, byla jsem vyčerpaná a otřesená. Dlouho jsem se snažila zpracovat, co se vlastně stalo. Strach, pocit samoty a nejistoty byly chvílemi silnější než touha po dobrodružství.

Už nikdy nevyrazím sama mimo turistické zóny a všem doporučuji, aby v cizině opravdu nepodceňovali místní zvyky a bezpečnostní opatření. Získala jsem zkušenosti, které nepotřebuje prožít nikdo další.

Cestování bez cestovky umí být osvobozující, ale skrývá i pasti, na které člověk většinou není připravený. Osobní bezpečí vyžaduje pečlivý odhad rizik, promyšlené využívání moderních technologií a ochotu přijmout tipy, o kterých třeba ani moje tchyně nikdy neslyšela.

Cestovat mimo resorty zní lákavě, ale stačí chvilka nepozornosti a jste ve špatný čas na špatném místě. Já si uvědomila až příliš pozdě, jak snadné je v Egyptě sklouznout z bezpečného území do uliček, které cizinci raději obcházejí.

Netypické rady z ciziny, které mohou zachránit dovolenou

V zahraničí jsem objevila několik triků, o kterých v Česku skoro nikdo nepíše a ani moje tchyně je neznala. Když jsem byla ztracená, pomohlo mi mít v kapse malou kartičku s adresou ubytování i místním telefonním číslem na ambasádu.

Naučila jsem se používat offline překladač, kdybych ztratila signál. V nouzi oceníte také aplikaci pro sdílení polohy, která nevyžaduje data – ideální třeba pro skupiny přátel. Pomůže taky stručný seznam „co dělat, když…“ – například:

• Ztratím se – zamířit na nejbližší policejní stanici
• Ztratím doklady – okamžitě volat ambasádu
• Sleduje mě někdo podezřelý – vejít do nejbližšího obchodu nebo hotelu a požádat o pomoc

Mějte s sebou kontakty na místní pohotovost a svého operátora pro blokaci SIM karty. Důležitá je otevřenost – mluvte o svých plánech a neváhejte kontaktovat místní, kteří často rádi pomohou. Tyto jednoduché kroky v zahraničí považují za běžné, a přitom doma o nich téma často chybí.