Za pomoci satelitních dat získaných v posledních deseti letech identifikovali odborníci pod ledem nejjižnějšího kontinentu 85 nových jezer, které se pravidelně vyprazdňují a doplňují, přičemž v průběhu měsíců a let mění velikost a tvar. Dosud jich bylo známo pouze 146. Objev je o to zásadnější, že takto dynamické vodní plochy ovlivňují pohyb a stabilitu ledovců a následně tak i výšku hladiny moří.
Nové objevy díky satelitu ESA
Nová jezera nedaleko jižního pólu se podařilo najít díky satelitu Cryosat-2 Evropské kosmické agentury ESA, který měří změny v tloušťce mořského ledu, ledovců a ledových štítů po celém světě. Cryosat-2 je vybaven přístrojem zvaným radarový výškoměr, který dokáže detekovat malé změny ve výšce ledových útvarů.
Satelitní data odhalila desítky míst, kde se antarktický ledový štít mírně propadá a stoupá v důsledku odtoku vody z tání a doplňování subglaciálních jezer pod povrchem. Díky tomu bylo pozorováno hned 12 kompletních cyklů naplňování a vyprazdňování, jež poskytuje velice cenné informace o procesech probíhajících hluboko pod ledem.
"Je neuvěřitelně obtížné pozorovat naplňování a vypouštění subglaciálních jezer v těchto podmínkách, zejména proto, že trvají několik měsíců nebo let. Před naší studií bylo na celém světě pozorováno pouze 36 kompletních cyklů. My jsme pozorovali dalších 12, čímž se celkový počet zvýšil na 48,“ uvedla Sally Wilsonová z univerzity v Leedsu, hlavní autorka zveřejněné studie.
Tepající srdce Antarktidy
Vedle těchto jezer bylo také pozorováno 25 shluků jezer a pět dříve neznámých sítí ledovcových jezer s propojenými cykly vypouštění a napouštění. Jednotlivé nádrže těchto pozoruhodných podzemních vodních systémů jsou propojeny sítí kanálů. Připomínají tak pulzující srdce, které se pravidelně naplňuje a vyprazdňuje.
Subglaciální jezero, tedy vodní plocha pod ledem, vzniká buďto odtáním spodní části ledu v důsledku tepla pocházejícího z nitra Země, nebo v důsledku tření masy ledu o povrch země. Když takové jezero odteče, unikající voda funguje jako přírodní mazivo. Protéká pod ledovcem a snižuje tření mezi ledem a povrchem a ledovec se tak směrem k oceánu, kde odtává, pohybuje rychleji. Tyto procesy zásadně ovlivňují hladiny moří po celém světě, dosud ale nebyly zahrnuty do numerických modelů používaných k jejich predikci. To se teď díky nově získaným datům změní.
Výzvy pro budoucnost
Antarktická subglaciální hydrologie je mnohem dynamičtější, než se dříve myslelo, bude proto třeba tyto jezera i nadále sledovat. Jejich budoucí vývoj bude mít zásadní vliv na klimatické změny. Čím lépe porozumíme složitým procesům, které ovlivňují antarktický ledový příkrov, tím přesněji budeme moci předpovědět rozsah budoucího vzestupu hladiny moře.
Vedle těchto aktivních jezer se pod antarktickým ledem skrývají i jezera stabilní, jako je například vůbec největší subglaciální jezero a šesté největší na světě jezero Vostok. Je v něm tolik vody, že by s přehledem naplnila arizonský Grand Canyon. Pokud by ale tyto stabilní jezera začala být aktivní, dopad na ledový příkrov a potažmo na vzestup hladiny světových moří by byl značný. I proto vědci pokračují ve sběru dalších dat a tajemný vodní svět skrytý pod antarktickým ledovcem nadále monitorují.
Zdroje: esa.int, livescience.com, salzhafftannen.de
