Někteří rodiče jsou ryzí plánovači. Mají vybrané jméno pro dítě již od toho okamžiku, kdy o tom, že bych chtěli děti, začnou uvažovat. V tomto případě je jednou, zda jde o ženu či muže. Zkrátka někdo si od mládí vysní, že bude mít jednou v životě kluka/kluky či holčičku/holčičky. A mají pro ně připravená jména. A pak už jen najít toho správného partnera, aby mohl být plán realizován. Že i ten partner či partnerka může mít jiné představy o jménech pro své dítě? To přece není důležité...
Jiní lidé jsou pod vlivem prarodičů jakožto strážců rodových linií. V tomto případě častěji těch mužských rodových linií. Jednoduše řečeno, když se tatínek nastávajícího otce jmenuje Alois, jeho syn je Alois, tak je přece křišťálově dopředu jasné, že jeho vnouček se musí jmenovat také Alois.
Co si o tom myslí sám budoucí tatínek nebo dokonce maminka? To přece není důležité... Vždyť přece už prapradědeček se jmenoval Alois. Jeho otec byl sice Ignác, ale protože byl učitelem a milovníkem českého jazyka a české historie, dal svému jedinému synovi jméno Alois, podle spisovatele Aloise Jiráska. Přes to nejede vlak.
Ve 21. století se situace podstatně změnila. Asi nejčastějšími rodiči jsou lidé, kteří do vztahu nejdou s připraveným jménem pro dítě. A když se jim má narodit dítě, ve většině případů o tom rozumně diskutují, neválcují jeden druhého svým vysněným jménem a hledají kompromis. Ano, jistě, mohou do partnerství přicházet s nějakou představou jmen pro jejich budoucí děti. Ale v okamžiku, kdy ta situace s pojmenováním dítěte skutečně nastane, většina párů se snaží brát ohled na toho druhého a snaží se nějak shodnout. Vždyť přece nejdůležitější je to, aby se jim narodilo zdravé dítě a aby proběhl porod v pořádku.
Žebříčky a statistiky nejoblíbenějších mužských či ženských jmen se za posledních několik desetiletí výrazně proměnily. Zatímco dříve vládla pořád ta stejná jména a všude okolo vás byli samí Honzové, Frantové, Pepíci či Jany, Lenky a Petry. A když už lidé dali dětem jiná jména mimo okruh těch tradičních a nejpoužívanějších, sahali dost často po jménech staročeských či jinak tradičních, jako například Horymír či Svatava. Změna nastala po roce 1989. Přišel jasný ústup těch nejpoužívanějších jmen a celkově začali být rodiče dětí při pojmenování dětí odvážnější, kreativnější a méně konzervativní. Začala se více vybírat méně používaná jména. Začala se objevovat cizokrajná jména.
Jaká jména tedy vládnou v roce 2025? Tedy 45 let po sametové revoluci. Podrobné statistiky o četnostech jednotlivých jmen pravidelně zveřejňuje na svých webových stránkách Český statistický úřad. Úplné statistiky za celý rok 2025 sice ještě nejsou známy, ale sotva asi dojde k výrazným změnám v trendu, který je ze statistik patrný v posledních 15 letech. U chlapců i u dívek je nejoblíbenější jméno stejné již řadu let.
Jakub vládne statistikám mužských jmen již od roku 2011. Jakub byl nejoblíbenější v roce 2024 v jedenácti krajích. V Pardubickém kraji se Jakub dělil o první místo s Matyášem. Jen ve dvou krajích nebyl na 1. místě. Tato dominance je z dlouhodobého hlediska opravdu mimořádná a možná by zasluhovala nějaký hlubší rozbor, proč tomu tak je. V tomto případě si nevystačíme s tak jasným vysvětlením jako například u skokového zvýšení oblíbenosti chlapeckého jména Dominik po vítězství hokejové reprezentace na olympiádě v Naganu. Dívčím jménům vévodí Eliška. A to již od roku 2012. A i v tomto případě by hledání příčin tak vysoké oblíbenosti tohoto jména mohlo být velmi zajímavé.
Ale přestože došlo za posledních několik desetiletí došlo v významným proměnám žebříčků oblíbených jmen, jedna věc zůstává při pojmenovávání stále stejná. „Některá jména byla ve vysoké míře děděná z rodiče na dítě. Více než čtvrtina otců Antonínů pojmenovala svého narozeného syna po sobě. Své jméno dali synovi ve čtvrtině případů Václavové a ve více než pětině případů Josefové. Dívky dědily jméno s menší mírou. Svou dceru po sobě pojmenovala desetina matek Marií, s nižší mírou pak dědily jméno Ludmily a Anny,“ doplnil v květnu 2025 ke statistikám za rok 2024 předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček.
Zdroj: csu.gov.cz, statistikaamy.csu.gov.cz
