Právě v Mamutí jeskyni a stejnojmenném národním parku se v posledních letech rozjíždí intenzivní paleontologický „restart“. V podzemních vápencích se totiž uchovaly fosilie mořských tvorů z období, kdy byla oblast pod hladinou teplého mělkého moře. A nejde o pár zubů v muzeální vitríně. Vědci tu popisují nové druhy žraloků, které posouvají hranice toho, co si o jejich evoluci mysleli. Mamutí jeskyně dnes pro paleontology představuje něco jako časovou kapsli. Díky tomu, že je místo suché, stabilní a chráněno před deštěm, mrazem a erozí, se zde nacházejí nálezy, které by na povrchu pravděpodobně vlivem podmínek nepřežily.
Abychom si udělali představu o měřítku: systém má oficiálně přes 426 mil (asi 686 km) zmapovaných chodeb a každoročně přibývají další. I díky tomu jde stále o nejdelší známý jeskynní systém na světě.
Malý drtič lastur: Macadens olsoni
Jedním z nově popsaných objevů je drobný pradávný žralok Macadens olsoni. Podle vědců šlo o malý druh, který zřejmě nedorůstal ani délky jedné stopy (tedy zhruba do 30 cm). Jeho poznávacím znamením byla zvláštní „zubní spirála“ - zakřivená řada zubů uzpůsobená k drcení drobných mořských tvorů, typicky měkkýšů a červů. Fosilie pocházejí z vrstev datovaných do dob před zhruba 340 až 335 miliony lety.
Dva obři z podzemí
Ještě větší pozornost ale budí dvojice nově popsaných žraloků z mnohem starších vrstev, zhruba z doby před více než 325 miliony lety. V tomto případě už mluvíme o predátorech z vyhynulé skupiny tzv. ctenacanth žraloků, kteří mohli měřit okolo 10 až 12 stop, tedy přibližně 3 až 3,6 metru.
První z predátorů, Troglocladodus trimblei, byl charakteristický svými větvenými zuby, podle nichž také dostal své jméno. Speciální zuby primárně nefungovaly jako klasické „řezací“ nástroje, šlo spíše o jakousi past, do které se kořist pevně zachytila a zabránila jí v úniku.
Právě díky tomuto tvaru byl Troglocladodus skvělým lovcem menších ryb, primitivních žraloků a také dalších mořských živočichů, kteří obývali tehdejší mělké pobřežní vody. Druhové jméno trimblei bylo tomuto tvorovi přiřazeno na počest dlouholetého správce Mamutí jeskyně, který významně podpořil paleontologický výzkum v jeskynním systému a zasadil se o ochranu fosilních nálezů.
Druhý, Glikmanius careforum, měl oproti svému „sousedovi“ jinou stavbu těla. Na základě poznatků z fosilií měl mít tento predátor kratší hlavu a mohutné čelisti, díky kterým měl pravděpodobně velmi silný skus. To bylo zásadní výhodou při lovu a zpracování rozmanité kořisti.
Konkrétně u tohoto druhu se zachovaly opravdu zachovalé nálezy. Šlo nejen o zuby, ale i části čelistí a žaberních struktur, což je u žraloků mimořádně vzácné.
Glikmanius careforum se pravděpodobně živil rybami, menšími žraloky i hlavonožci se schránkami, které dokázal díky silným čelistem rozdrtit.
Co jako návštěvník místa uvidíte?
V Mamutí jeskyni existují různé typy prohlídek, od pohodových tras s osvětlením, až po dobrodružnější varianty. Paleontologické lokality jsou však přístupné pouze vědeckým týmům a speleologům v rámci výzkumných projektů.
Zdroje: Bbc.co.uk, En.wikipedia.org, Nps.gov, Nps.gov
