Zapomenutá vesnice, kde se zastavil čas. Češi se sem odstěhovali před několika lety a netuší, co je Wi-Fi

Češi se do rumunského Banátu začali stěhovat na počátku 19. století. První osadníci přijeli roku 1823 na pozvání tehdejšího podnikatele, který je nalákal na sliby úrodné půdy a lepšího života. Několika českým rodinám se podařilo založit první vesnici Svatou Alžbětu, ta však kvůli nedostatku vody brzy zanikla. O rok později vznikla Svatá Helena, která se stala jedním z hlavních center české menšiny v regionu.

Motivací pro vznik těchto komunit byla nejen možnost nového začátku, ale i snaha rakousko-uherské monarchie osídlit nehostinné oblasti a posílit ochranu hranic. Už tehdy sem mířili lidé z různých koutů českých zemí, takže zde dnes potkáte potomky rodů z Čáslavska, Plzeňska, Klatovska nebo Pardubicka. Osadníci se museli přizpůsobit drsným podmínkám. Byli to hlavně tesaři, kováři a truhláři, kteří během několika let vybudovali prosperující vesnice i díky silné soudržnosti a komunitnímu životu.

Do této vesnice utekli Češi před několika lety

Jak vyplývá z historických dokumentů, nový domov znamenal pro mnohé těžký začátek, přesto dokázali uchovat jazyk i zvyky po více než 200 let. Do současnosti v rumunském Banátu přežilo šest českých vesnic – Gerník, Svatá Helena, Eibenthal, Šumice, Rovensko a Bígr. Ve všech žije česká komunita, která si drží svůj tradiční způsob života. Lidé zde stále běžně mluví českým jazykem, a to v jeho starobylé podobě. Banátská čeština je ovlivněná archaickými výrazy i nářečími původních kolonistů a zaslechnete v ní také prvky z okolních jazyků, například rumunštiny či srbštiny.

Tento unikátní jazykový projev je zážitkem pro každého návštěvníka. Především starší generace používá slovní obraty, které v Čechách dávno vymizely, přesto je pro českého turistu dobře srozumitelný. Bohužel v posledních letech se čeština v Banátu postupně vytrácí. Mladí lidé stále častěji odjíždějí za vzděláním a prací do větších měst a převládá u nich rumunština. O zachování tradic i rodného jazyka se proto dnes snaží hlavně nejstarší obyvatelé vesnic.

Speciální atmosféra Banátu láká stále více turistů. Skoro to vypadá, že místa, odkud kdysi Češi odcházeli za lepším, se teď stávají cílem návratů z druhé strany. Zájezdy za poznáním banátských vesnic jsou v posledních letech stále populárnější. Turisté mohou ochutnat tradiční jídla, zažít venkovskou slavnost i ubytovat se u místních rodin, které žijí jako naši předci. Banát nabízí i unikátní přírodní scenérie.

Oblast obklopují nádherné hory a návštěvníci zde najdou například přírodní park Domogled-Valea Cernei nebo soutěsku Železná vrata, jíž protéká Dunaj. Oblíbenou zastávkou jsou i vodopády Beușnița, tyrkysové jezírko Ochiul Beiului nebo ruiny středověkého hradu Golubac. Běžný život v českých vesnicích v Banátu je skutečně návratem v čase. Lidé zde sami chovají dobytek, pěstují plodiny a pracují na polích ručně, často bez moderní techniky.

Dnes tu žijí zcela odříznutí od světa

I dnes tu najdete chalupy s doškovými střechami a ulice, kde jezdí povozy tažené koňmi. Některé domácnosti nemají ani elektřinu a oheň či petrolejová lampa jsou stále běžným zdrojem světla. Komunita je úzce semknutá, vzájemně si lidé pomáhají a dodržují tradice, které už v jiných částech Evropy dávno zanikly.

Právě tato autentičnost je zásadním důvodem, proč Banát každoročně láká nové návštěvníky. Rumunský Banát je dnes skutečně živým památníkem české emigrace. Tamní vesnice, jazyk i zvyky stále připomínají časy, kdy se v Evropě překonávaly hranice s vozem a život běžel v klidném tempu podle rytmu přírody. Kdo Banát navštíví, získá nejen poznání, ale i cennou vzpomínku na jedinečné místo, kde se doslova zastavil čas.