Tuto pláž Češi stále přehlížejí: Kdo tam jednou vkročí, nechce zpět. Vstupenka do jiného světa za pár korun

Pokud sníte o dovolené, kde si opravdu odpočinete – ne jen tělem, ale i hlavou – pak možná právě našli. Pláž Voidokilia je opravdovou skrytou perlou západního pobřeží Peloponésu. Nenápadná z dálky, ale o to silnější dojem zanechá, když ji uvidíte na vlastní oči. Jemný písek, průzračné moře, chráněná zátoka. A ticho. Takové to, které vás obejme a nepustí.

Pláž leží kousek od vesničky Petrochori, v oblasti Messinie, a její poloha v zátoce Jónského moře zajišťuje, že tu většinou nefouká ani nejsou vlny. Moře tu zůstává klidné a hladké jako zrcadlo – ideální na dlouhé plavání, lenošení, i první koupání malých dětí. Místní ji přezdívají „pláž v podkově“, protože má tvar přesného půlměsíce. A co víc – žádné hotely, žádné bary, žádná hlučná hudba. Jen příroda, kterou tady ještě nikdo nepřekřičel.

Celá oblast patří do chráněné přírodní rezervace. Místo slunečníků a koktejlů vás tak čeká šumění větru v travinách, vůně moře a občasné houknutí racka. Okolní kopce a laguna Gialova vytvářejí skoro filmové kulisy. Voidokilia není pláž na odškrtnutí. Je to místo, kam se chcete vrátit. A třeba i několikrát.

Voda jako z reklamy, výhledy jako z pohádky

Díky pozvolnému vstupu do moře je Voidokilia perfektní i pro rodiny s dětmi. Písek je jemný a světlý, voda nádherně čistá a příjemně teplá. Kdo má rád šnorchlování, taky si přijde na své – mořské dno je vidět tak jasně, že máte pocit, jako byste se dívali skrz sklo. Ale Voidokilia není jen o válení se na pláži. Milovníci výhledů a historie by si rozhodně neměli nechat ujít výstup k nedaleké pevnosti Navarino nebo ke starověké jeskyni krále Nestora.

Právě tam prý podle pověsti přebývala Polykaste, krásná dcera mýtického Nestora. Ať už věříte mýtům nebo ne, výhled z vrcholu na celou zátoku je dechberoucí a stojí za každý krok navíc. Dostat se na Voidokilii není žádná věda – od přístavního města Pylos to máte zhruba deset kilometrů autem. Cesta vede mezi olivovníky, kolem tradičních kamenných domků, a končí nenápadným parkovištěm. Odtud vás čeká jen pár minut chůze přes písečné duny. A pak už – ticho, modrá hladina a pocit, že jste na chvíli úplně mimo čas.

Protože jde o chráněnou oblast, nenajdete tady žádné stánky ani restaurace. Přibalte si vodu, svačinu a klidně i nějaké ovoce. A rozhodně nezapomeňte foťák nebo aspoň nabitý telefon – Voidokilia je vizuální poezie. Nejhezčí chvíle tu zažijete brzy ráno nebo navečer, kdy slunce měkne a návštěvníků ubývá. A možná, když budete mít štěstí, zahlédnete i plameňáky v nedaleké laguně. Jsou tu doma, stejně jako ten zvláštní klid, který Voidokilii dělá tak výjimečnou.