Odliv mozků ze Slovenska začíná už na univerzitách. Celých 20 procent vysokoškoláků studuje v zahraničí a mnozí z nich se rozhodnou v cizině zůstat. Kromě vyšších platů je láká i liberálnější prostředí a svobodnější atmosféra. Mladým lidem na Slovensku například vadí stupňující se agrese vůči hnutí LGBT+, kterou podněcují sami vládní politici. A když se k tomu přidají spekulace o možném vystoupení Slovenska z EU, jeden si dvakrát rozmyslí, zda se do země s tak nejistou budoucností chce vrátit.
Zoufalí zdravotníci
Nejchoulostivějším sektorem, odkud se do ciziny utíká asi nejčastěji, je zdravotnictví. Lékařů a zdravotních sester není nikdy dost ani v nejbohatších zemích, takže lidé s potřebnými diplomy a akreditacemi o práci nikdy nebudou mít nouzi, kamkoli se odstěhují. Téměř všude se přitom budou mít lépe než na Slovensku – podle studie Healthcare Readiness Index 2023 je totiž slovenské zdravotnictví páté nejhorší v Evropě.
Portál Seznam Zprávy na konci minulého roku přinesl rozhovor se slovenskou lékařkou Miriam Baníkovou, která působí v nemocnici ve městě Myjava nedaleko českých hranic a kvůli nedostatku personálu někdy pracuje až 270 hodin měsíčně. To znamená zhruba 67 hodin týdně namísto běžných čtyřiceti. "Nemám osobní život. U mě to funguje, protože moje okolí to toleruje, rodina mě musí táhnout," uvedla lékařka.
Pro dobrotu do vězení
Slovenské zdravotnictví se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí i pracovních sil. V reálu to vypadá tak, že lékaři a sestry slouží nelidské směny, jejichž délka je v rozporu se zákoníkem práce, ale jejich platy stagnují. Kvůli nízkým platbám od pojišťoven si nemocnice navíc ani nemohou dovolit nakoupit moderní vybavení a jsou nuceny se zadlužovat.
Když ještě k tomu loni na podzim Ficova vláda seškrtala růst lékařských platů dohodnutý s odbory, frustrovaní lékaři se vzbouřili a hromadně podali výpověď. Pokud by skutečně všichni odešli do jiných zaměstnání, v nemocnicích by jich byla zůstala necelá polovina.
Vláda se jim na to konto rozhodla ukázat, kdo je tady pánem, a pohrozila vyhlášením "mimořádné situace". To je něco podobného jako "nouzový stav". Vládnoucí činitelé jsou v demokratické společnosti sice podřízeni Ústavě, v případě mimořádných situací nebo stavu nouze ale mohou vydávat v podstatě jakákoli (klidně i protiústavní) nařízení. V tomto konkrétním případě by rebelující zdravotníky přinutili zůstat na pracovištích pod hrozbou jednoho roku odnětí svobody.
Představte si, že dlouhá léta studujete náročnou lékařskou fakultu, v duchu si malujete, jak budete zachraňovat životy, rodiče se chlubí příbuzným, že budou mít doma doktora, a nakonec jen dřete od nevidím do nevidím bez možnosti osobního života – a hlavně bez možnosti změny. Pokud byste chtěli přejít do jiného zaměstnání, vláda vám pohrozí vězením.
Hrozí Čechům podobný vývoj?
Slovenská vláda se nakonec s odbory dohodla, mimořádnou situaci nevyhlásila a lékaři zůstali v nemocnicích. Protože to ale nebylo poprvé, co na Slovensku došlo k podobnému sporu, dá se předpokládat, že lékařství nebude v budoucnu oborem, který by mladé Slováky dvakrát lákal. Pracovních sil bude ve zdravotnictví jen ubývat.
Česko je na tom zatím mnohem lépe. Současné statistiky ukazují, že 9 z 10 absolventů lékařských fakult zůstává v českém zdravotnictví a odjezd do ciziny neplánuje. Nedostatek zdravotního personálu pak vykrývají cizinci – často právě ze Slovenska, ale také z Ukrajiny. Otázka je, co se stane po říjnových volbách. Pokud by například nová vláda omezila pracovní povolení pro cizince nebo zdravotníkům obecně zhoršila motivující podmínky, Česká republika by snadno mohla nastoupit slovenskou cestu. A třeba ještě nakonec lékařům hrozit vyhlášením "mimořádné situace".
Zdroje: seznamzpravy.cz, idnes.cz, ct24.ceskatelevize.cz, zdravotnickydenik.cz
