Tento objev byl skutečně výjimečným - a to nejen kvůli stáří objevů, ale také díky tomu, jak byly uchovány. Fosilie se totiž našly v sedimentech doslova „uzamčených“ mezi dvěma masivními vrstvami sopečného popela z obřích erupcí. Spodní vrstvu tvoří 1,55 milionu let starý ignimbrit Ngaroma, zatímco tu horní zase popel ze supererupce Kidnappers, ke které došlo před přibližně jedním milionem let. Tento unikátní geologický jev nám poprvé umožnil nahlédnout do světa, který existoval dávno předtím, než na ostrovy před 750 lety poprvé vstoupili lidé. Výzkum v této jeskyni odhalil pozůstatky 12 druhů ptáků a čtyř druhů žab.
Nalezená fauna, kterou zkoumal tým pod vedením Trevora Worthyho z Flindersovy univerzity, přinesla zásadní důkaz o tom, že k masivní obměně druhů nedocházelo jen kvůli lidem. Vědci na základě nálezů odhadují, že v posledním milionu let došlo k vyhynutí nebo nahrazení 33 až 50 % ptačích druhů. Hlavním hybatelem změn byly v tomto případě drsné klimatické cykly a sopečná činnost. Například zmíněná erupce Kidnappers byla tak ničivá, že pokryla obrovské části Severního ostrova několikametrovou vrstvou popela.
Předkové dnešních ptačích druhů
Při pohledu na konkrétní nálezy se paleontologům doslova tajil dech. Podařilo se jim popsat dva úplně nové druhy, které zásadně doplňují rodokmen dnešních novozélandských ptáků. Prvním z nich je Strigops insulaborealis, přímý předek dnešního ikonického papouška kākāpō. Zatímco moderní kākāpō je těžký, nelétavý a po stromech spíše šplhá, analýza kostí jeho pravěkého příbuzného naznačuje, že byl o něco subtilnější, měl slabší nohy a dost možná byl ještě schopen aktivního letu. Druhým objevem je obří slípka Porphyrio claytongreenei, blízká příbuzná dnešního vzácného takahē a vyhynulých slípek moho.
Jeskyně ale vydala i další překvapení, například kosti holuba, který se až nápadně podobá dnešním australským druhům, což bylo v novozélandské fauně zaznamenáno vůbec poprvé. Nechyběly ani pozůstatky čtyř druhů žab rodu Leiopelma. Tyto „živoucí fosilie“ byly v pleistocénu o něco větší než jejich dnešní potomci, což pravděpodobně souviselo s tehdejším chladnějším klimatem. Celý tento objev definitivně boří mýtus o tom, že příroda na Zélandu byla až do příchodu Maorů statická a neměnná. Naopak, ukazuje se, že supervulkány a drastické výkyvy teplot formovaly tamní divočinu miliony let.
Geologický unikát, který musíte zažít
Pokud vás tyto příběhy z hluboké minulosti fascinují, vězte, že dnešní Nový Zéland nabízí možnost vidět střípky této historie na každém kroku. Geologická nespoutanost, která v minulosti způsobovala katastrofy, dnes vytváří jednu z nejfascinovanějších krajin na světě. Kde jinde můžete během pár hodin přejet od deštných pralesů k ledovcům, nebo stát na okraji bublajícího kráteru?
Cesta do regionu Waikato nebo k sopečnému jezeru Taupo je dnes pro každého cestovatele naprostou nezbytností.
Praktické tipy pro cestu na konec světa
Plánování cesty na Zéland v roce 2026 vyžaduje trochu přípravy. Letenky z Evropy se standardně pohybují mezi 25 a 35 tisíci korunami, přičemž nejlevnější varianty bývají k mání s větším předstihem a mimo hlavní letní sezónu. Cesta trvá kolem 25 až 30 hodin, což zní sice děsivě, ale po prvním nadechnutí čerstvého vzduchu v Aucklandu na únavu okamžitě zapomenete.
Kromě běžných turistických víz existuje také stále populárnější způsob, jak Zéland prozkoumat - víza Working Holiday. Ta umožňují mladým lidem do 35 let v zemi rok legálně pracovat a cestovat. Je to super způsob, jak si vydělat na drahé životní náklady a přitom mít dost času na objevování zapadlých koutů, kam se běžný turista nedostane. Kombinace práce na vinicích nebo v sadech s víkendovými výlety do krasových oblastí nebo k ledovcům je zážitek, který vám žádná cestovka nenabídne.
Zdroje: Popularmechanics.com, Phys.org, Discovermagazine.com, Doi.org, Mzv.gov.cz
