Se svým manželem Honzou jsme vychovávali dvě děti. Bydleli jsme na malém městě v malém rodinném domku, takže jsme na ně apelovali, aby lidi z našeho okolí vždy řádně pozdravili, všímali si i problémů druhých a chovali se s respektem v přírodě. Rádi jsme vyráželi na výlety, zejména jak už děti chodily do školy.
Pavla jsme poznali díky dětem
Díky jejich přátelství s malým Jirkou jsme se seznámili s Pavlem, který bydlel prakticky na druhé straně ulice. Jelikož jsme se sem přestěhovali z Brna, obyvatele městečka jsme postupně poznávali a vzhledem k tomu, že byla naše čtvrť osázena právě rodinnými domky, někoho jsme holt tolik nepotkávali.
Pavel byl ale jedním z těch, kteří nám byli velmi sympatičtí, a tak jsme s jeho rodinou začínali trávit stále více času. Chodili jsme společně na bowling, zahrát si tenis, nebo se šli jen tak projít do nedalekého lesa, odkud jsme se nesčetněkrát vrátili s pěkným houbařským úlovkem. Když to šlo, rádi s sebou brali svého psa Alexe, jenž byl jako labrador velmi přátelský a šlo vidět, že mají pěkný vztah. Když byl ale doma sám, často zřejmě ze stesku štěkal.
Pavlovo přiznání
Jednoho dne jsme Pavlovu rodinu pozvali k nám na večeři. Byl pátek, takže jsme si chtěli udělat pěkný večer s dobrým jídlem a vínem a u toho si trochu pokecat. Tam se nám Pavel, možná i právě díky alkoholu, poprvé zmínil, že mu jeho soused neustále dělá nějaké naschvály. Někdy šlo o banality typu pasta na klice, jindy o závažnější věci jako například propíchané pneumatiky u auta. Byť Pavel neměl jasný důkaz, podezření padalo téměř vždy na jednu a tu samou osobu. A později vyšlo najevo, že právem.
Problémový soused byl středního věku a že s ním není lehké pořízení potvrzovali i další obyvatelé ulice. Asi jednoduše neměl rád lidi, kteří se tak stále více stávali terčem jeho záškodnických choutek. Jednoho dne ale udělal něco, co bylo absolutně nepřijatelné. Svoji frustraci se tentokrát rozhodl vybít na nebohém zvířeti – psovi Alexovi.
Soused to fakt přehnal
Když byl klasický pracovní den a Pavel s manželkou Janou byli zrovna v práci a jejich děti ve škole, Alex byl v tu chvíli sám na zahradě. Podle jiné sousedky, která bydlí opodál, štěkal asi hodinu v kuse, až najednou z ničeho nic přestal. Bylo jí to sice divné, nicméně se věnovala zrovna práci na zahradě a řekla si, že už ho to nejspíš přestalo bavit. Jenže když Pavel jako první člen rodiny přijel domů, uviděl bezvládné tělo psa ležet na zahradě. Už mu nebylo pomoci.
V tom na něj na první pohled značně opilý soused začal pořvávat: "Tak už konečně doštěkal, co?" A smál se přitom na celou ulici. Pavlovi bylo jasné, že v tom musí mít prsty on. Týden předtím byl totiž s Alexem na veterině a tam o žádných problémech nebyla ani zmínka. Navíc mu bylo teprve sedm. A ihned začal přemýšlet o odvetě.
Reakce nebyla vhodná
Pavel se ale situaci rozhodl bohužel vzít pevně do svých rukou a trval, že musí přijít v tomto případě oko za oko. Nikomu o tom neřekl, Alexe pohřbil na zahradě a všem řekl, že umřel přirozenou smrtí. Přitom začal sám spřádat plány, jak se sousedovi pomstít. Utekly zhruba dva týdny od této nešťastné události, když si Pavel vzal baseballovou pálku a rozhodl se konat. Byl plný zlosti a dobře věděl, v kolik se jeho soused vrací z noční. "Jdu se jen proběhnout a hned jsem zpátky," zalhal předtím manželce.
Jelikož měl soused za brankou dva keře, schoval se za ně a netrpělivě ho vyhlížel. Když prošel kolem něj, zaútočil zezadu tvrdými údery do těla i na hlavu, až muž padl k zemi. Pavel si vzpomněl na slova, která na něj soused pořvával po smrti Alexe, a začal sám vyřvávat: "Tak a teď už jsi konečně všem doškodil. Z toho se do konce života nevzpamatuješ!" Bohužel i pro něj měl pravdu. Soused skončil s několika zlomeninami a poškozenou páteří, takže bude nejspíš do konce života připoután na invalidní vozík. A Pavel? Ten čeká na soud, hrozí mu vězení za těžké ublížení na zdraví. Máme ho rádi a dá se pochopit, že už mu přetekl pohár trpělivosti. Jeho reakce ale nebyla zrovna vhodná.
Jak správně reagovat, když někdo usmrtí vaše zvíře?
I když je bolest ze ztráty mazlíčka, zejména při cizím zavinění, velmi bolestivá, je důležité postupovat racionálně. Pokud se člověku nedejbože podobná situace přihodí, musí zapomenout na různé pěstní výměny či ještě horší způsoby odvety, které by mohly zavařit i jemu. Je potřeba jednat v rámci svých práv a postarat se o to, aby byl dotyčný potrestán soudně.
K tomu, aby policie musela jednat a tyto činy prošetřovat, potřebujete potvrzení od veterináře. Ten by měl nejprve provést pitvu a potvrdit, že šlo skutečně o otrávení, případně že zvíře zemřelo jakkoliv cizím zaviněním. Po pitvě vám vystaví veterinární správu, tzv. pitevní protokol. S těmito doklady už se musí policie činem zabývat. Dobré je také shromáždit i další důkazy, jako například různá svědectví nebo fotografie.
Co hrozí viníkovi?
České právo nahlíží na psa jako na živého tvora, nikoliv jako na věc, a říká, že úmyslné jeho otrávení je úmyslným trestným činem. To znamená, že pokud se někdo sníží k podobnému skutku, musí počítat i s variantou, že si nějaký čas pobyde za mřížemi. Za úmyslné otrávení psa hrozí pachateli až 1 rok odnětí svobody. V případě, že se jeho práce týká zvířat, může obdržet i zákaz činnosti. Samozřejmě může přijít i peněžitý trest.
V ideálním případě by se takové věci ve společnosti dít vůbec neměly. Jak ale dobře víme, ubozí lidé se schopností ublížit zvířeti mezi námi byli, jsou a budou. Proto buďme na své mazlíčky obezřetní a nedovolme těmto nekalým živlům, aby jim jakkoliv ublížili. V opačném případě je dobré zachovat si rozum, abychom si kvůli nim nezkazili život.
Zdroje: Ministerstvo zemědělství, autorská text
