Někdo si zajde do restaurace jen občas, když se mu nechce vařit, někteří mají objevování nových podniků a chutí natolik rádi, že podobná místa navštěvují často a najdou se i tací, kteří chodí do restaurací proto, aby se pochlubili na sociálních sítích. Ano, i takové případy existují.
Hlučný host mě donutil vzhlédnout od knihy
Když jsem jednoho krásného dne seděla na klidné zahrádce jedné z vinohradských restaurací, ani ve snu by mě nenapadlo, co se nakonec stane. Seděla jsem tam asi dvě hodiny a jelikož jsem vyrazila na rande sama se sebou, měla jsem čas a prostor sledovat dění kolem sebe. Po jídle jsem si objednala víno a otevřela jsem si nově koupenou knihu, což měl být hlavní program mého klidně stráveného odpoledne. Nakonec ale nebyl.
Jeden ze zákazníků, který seděl o dva stoly dál, mě neustále rušil. Natáčel si každé jídlo, dezert i pití na své sociální sítě, svému publiku všechno podrobně popisoval a chválil každé sousto. Zdálo se, že je nadšený, ale zněl arogantně a z jeho slov přímo sršel výsměch lidem, kteří si nemohou podobné jídlo v restauraci dovolit. To od něj nebylo hezké, protože někteří lidé svou finanční situaci zkrátka změnit nedokážou, i kdyby sebevíc chtěli.
Jídlo snědl, ale zaplatit za účet nechtěl
Jeho chování jsem příliš neřešila, ale nejednou jsem po něm šlehla pohledem, když byl natolik hlučný, že jsem se nemohla soustředit na čtení knihy. V tu chvíli jsem ještě netušila, že opravdové peklo teprve přijde. Jakmile přišel číšník, muž si začal stěžovat na kvalitu jídla, zkritizoval snad každý drobek, který měl na stole. Na číšníka byl neskutečně sprostý a chrlil pořádně ostrá slova. Nakonec řekl, že za nic z toho v žádném případě platit nebude. V tu chvíli jsem na něj už zírala s otevřenou pusou, protože jsem věděla, že nic z toho, co řekl, není pravda. Ještě před chvílí mu jídlo totiž náramně chutnalo. A evidentně to věděl i číšník.
Myslela jsem si, že se číšník omluví a půjde to vyřešit se svým nadřízeným, to se ale nestalo. Místo toho se zhluboka nadechl a spustil. Zákazníkovi řekl, že s jídlem není jediný problém. Ten ostatně sám nedokázal přesně říct, co mu na něm nechutnalo. Následně zaraženému zákazníkovi vztekle sdělil, že jestli za jídlo a pití nezaplatí, donutí ho sníst zbytky všech hostů přítomných v restauraci. A to už jsem zase zírala s otevřenou pusou na číšníka. Muž už najednou nic nenamítal, za jídlo zaplatil a odešel. Číšník mi později vysvětlil, že tento muž je v Praze známý tím, že si stěžuje i na bezproblémová jídla, aby nemusel platit. A často mu to bohužel prochází, protože má na sociálních sítích hodně fanoušků.
Zákazník se při nespokojenosti může bránit, ale musí to dávat smysl
Kdyby byl zákazník skutečně nespokojený, mohl by po obsluze žádat nápravu – například požádat o dopečení pokrmu nebo se ozvat, pokud je v pokrmu surovina, kterou si tam výslovně nepřál mít. V takovém případě ale zákazník jídlo nezkonzumuje, protože s ním není spokojený. Tento muž však všechno bez potíží snědl a na nic si nestěžoval – tedy až do chvíle, kdy měl platit. V takovém případě je to podezřelé a zákazníkovi už reklamace pravděpodobně uznána nebude. Proto je nutné vše vždy řešit ve chvíli, kdy člověku přistane pokrm na stole, případně hned po jeho ochutnání.
Zdroj: Autorský text
