Nejzáhadnější jezero Evropy leží u Domažlic. Jednou do roka se objeví a pak zase zmizí. Cizinci jsou u vytržení, Češi o něm neví

Asi už znáte ledovcová jezera Šumavy nebo rašelinná jezírka v Jeseníkách, ale tohle jezero pravděpodobně ne. Je totiž nejmladší a vzniklo tak trochu zvláštním způsobem. Leží na severním Plzeňsku, v nenápadném údolí Mladotického potoka mezi obcemi Odlezly a Mladotice a místní mu říkají hned třemi jmény: Odlezelské, Mladotické, nebo také Potvorovské jezero. Jeho vznik není dílem ledovce ani meandrující řeky. Jeho rodný list je psán bahnem, kameny a ohlušujícím rachotem přírodní katastrofy, která se tu odehrála před pouhými 150 lety.

Noc, kdy se pohnula celá stráň

Všechno to začalo na konci května roku 1872. Počasí se tehdy naprosto zbláznilo a na krajinu se snesly velké deště. Dobové záznamy mluví o srážkových úhrnech dosahujících až neuvěřitelných 237 milimetrů, což je množství, které způsobuje bleskové povodně. Půda na svazích Potvorovského kopce, nasáklá vodou jako houba, už nemohla dál. A aby toho nebylo málo, člověk jí k tomu trochu pomohl. Svah byl totiž po staletí narušován těžbou pískovce v místních lomech a poslední ranou z milosti se stal čerstvě vyhloubený zářez pro novou železniční trať Plzeň–Žatec. V noci z 27. na 28. května se tak obrovská masa zeminy dala do pohybu. Během jediné noci se do údolí sesunulo na sedmdesát hektarů lesa, kamení a zeminy, což je plocha srovnatelná se stovkou fotbalových hřišť. Tato lavina přehradila údolí Mladotického potoka mohutnou, zhruba 300 metrů dlouhou hrází. Voda neměla kam odtékat a během několika následujících měsíců se za překážkou nahromadila. Zrodilo se jezero.

Evropský unikát v české kotlině

Odlezelské jezero je tedy takzvané hrazené jezero, a tento typ vodních ploch vzniká téměř výhradně v geologicky mladých a neklidných pohořích, jako jsou Alpy, Karpaty nebo Himálaj, kde jsou sesuvy na denním pořádku. Ale tady, uprostřed prastarého a dávno zkonsolidovaného Českého masivu, je to naprostá anomálie. Právě proto je Odlezelské jezero považováno za evropskou raritu a jeho význam podtrhuje fakt, že bylo již v roce 1975 vyhlášeno národní přírodní památkou. Mimochodem, ta rozestavěná železniční trať, která katastrofě napomohla, byla sesuvem kompletně zničena. Inženýři museli plány zahodit a trať vést oklikou po protějším, stabilnějším svahu údolí.

Tichý zánik před našima očima

Příběh jezera je fascinující, ale bohužel nemá šťastný konec. Stejný potok, který jezero napájí, ho také pomalu, ale jistě zabíjí. Neustále do něj přináší sedimenty jako písek, hlínu a organický materiál. Jezero se tak zanáší a jeho objem se zmenšuje s neúprosnou pravidelností. Čísla mluví jasně: zatímco v roce 1912 dosahovala jeho maximální hloubka úctyhodných 14 metrů, při měření v roce 2006 to bylo už jen 6,6 metru. Hydrobiologové odhadují, že při současném tempu ukládání nánosů bude jezero během 70 až 80 let kompletně zazemněno. Zmizí. Zůstane po něm jen podmáčená údolní niva, kterou si potok opět proklestí cestu. Jsme tak možná poslední dvě nebo tři generace, které mají šanci tento unikátní přírodní útvar spatřit.

Co skrývá kalná voda a opilé stromy

K jezeru vás dovede modrá turistická značka, která se vine lesem a místy má poměrně divoký charakter. Nečekejte žádnou upravenou promenádu. Samotné jezero má podmanivou, lehce melancholickou atmosféru. Je protáhlé, dlouhé asi půl kilometru, a jeho břehy lemují stromy. Pokud se zadíváte pozorněji na svah, který se kdysi sesunul, všimnete si zvláštně pokroucených kmenů. Místní jim říkají "opilé stromy" a jsou němým svědkem toho, že podloží zde stále nepatrně pracuje. Voda v jezeře není křišťálově čistá. Je bohatá na živiny, což způsobuje takzvaný vegetační zákal, ale to neznamená, že by byla bez života. Naopak, je domovem pro překvapivě pestré společenstvo. Velmi dobře se zde daří škebli říční a hydrobiologové zde potvrdili i výskyt kriticky ohroženého velevruba malířského. Celkem tu bylo nalezeno 13 druhů sladkovodních měkkýšů. A pokud budete mít štěstí a trpělivost, můžete nad hladinou zahlédnout modrý záblesk, to si ledňáček říční přiletěl pro svou kořist.

Zdroje: rozhlas.cz, ekolist.cz, poznatsvet.cz, turisturaj.cz