Chudý nádeník Dashrath Manjhi žil se svou rodinou v indické vesnici Gehlaur, malé osadě odříznuté od světa nevysokým, ale o to zrádnějším Gehlaurským pohořím. Poté, co jeho žena zemřela při přecházení strmé horské stezky, rozhodl se, že vybuduje bezpečnější cestu – za pomoci dláta, krumpáče a odhodlání.
Pomník věčné lásky
Jeho neuvěřitelný příběh se začal psát v roce 1959. Tehdy tragicky zemřela Manjhiho žena Falguni Devi. Při cestě pro vodu uklouzla na úzké horské stezce a spadla ze srázu. Nejbližší lékařská pomoc se nacházela ve městě na druhé straně hory, ke kterému vedla jen jediná, téměř 70 kilometrů dlouhá cesta obcházející horský hřeben. Falgunina zranění ale byla natolik závažná, že zemřela cestou do nemocnice.
Manjhi si nemohl přestat vyčítat, že svou milovanou nedokázal dopravit k lékaři včas. Zdrcen její ztrátou, umínil si, že její smrt nesmí zůstat jen další z mnoha a rozhodl se, že se postará, aby se podobná tragédie už nikdy nezopakovala. Indický mogul Šáhdžahán postavil na památku své předčasně zesnulé ženy Tádž Mahal, on postaví cestu! Popadl těch pár jednoduchých nástrojů, které vlastnil, a poháněn zármutkem i bezmocným vztekem začal tlouci do hory, která připravila jeho manželku o život.
Jen s pomocí jednoduchých nástrojů a vlastní síly
Lidé se mu nejprve posmívali, klepali si na čelo a označovali jej za blázna. Manjhi se ale nenechal odradit. Přes den pracoval na poli, aby zajistil živobytí pro svou rodinu, a večer jen s pomocí ohně, vody a síly vlastních rukou s primitivním nářadím odstraňoval kámen za kamenem a pomalu tak budoval bezpečnější cestu přes hory.
Den za dnem, rok za rokem, neúnavně pracoval a brzy si u místních získal respekt. Začali mu pomáhat, nosili mu jídlo nebo obstarávali potřebné nástroje. Jeho neobvyklé jednání se ale nelíbilo zdejší policii, která jej dokonce zatkla. V té době byl ale Manjhi, kterému už nikdo neřekl jinak než Horský muž, natolik populární, že jeho zatčení vyvolalo vlnu úspěšných protestů za jeho propuštění.
116 metrů za 22 let
Po dvaadvaceti letech usilovné práce se konečně prokopal skrz. Do roku 1982 vytesal cestu dlouhou 116 metrů, hlubokou 7,5 metru a širokou 9 metrů. Zkrátil cestu k lékařské péči, která zachraňovala životy, ze 70 kilometrů na jeden. Jeden muž, který měl vizi a odhodlání, tak dokázal změnit život celé vesnici.
Jeho příběh nám ukazuje, že i s dlátem, kladivem a velkým srdcem dokáže jeden člověk pro ty, na kterých mu záleží, hory přenášet. Chudý nádeník z nízké kasty zemřel v roce 2007 jako hrdina, kterému byl uspořádán státní pohřeb. Na jeho počest byla silnice, kterou vybudoval, stejně jako nedaleká nemocnice, pojmenována jeho jménem a v roce 2016 indická pošta vydala známku s jeho portrétem. Jeho fascinujícího příběhu se chytli i indičtí filmaři, kteří natočili o jeho životě několik dokumentů a dramatických zpracování. Manjhiho odkaz tak žije dál.
Zdroje: indiatoday.in, timesofindia.indiatimes.com, allthatsinteresting.com
