Khásiové jsou více jak milionovou etnickou skupinou, žijící v severovýchodní Indii při hranici s Bangladéšem a patřící mezi jednu z mála matriarchálních kultur na světě. Jejich společenské uspořádání je v naprostém kontrastu s tradiční indickou kulturou, kde dominují muži a ženy jsou vnímány jako podřadné.
Neškodný koníček
Mezi Khásii je tomu zcela jinak. Zde jsou ženské práva dokonce uzákoněna a jsou to muži, kteří bojují za svou rovnoprávnost. Českou cestovatelku a etnografku Kateřinu Karáskovou, kterou téma upoutalo natolik, že o něm napsala i knihu, zaujal například i příběh jednoho třicetiletého muže, který se nepohodl se svou manželkou. Ta ho vyhnala z domu a muž tak žil se svou matkou. Své čtyři děti měl zakázáno vídat a domoci se styku úředně také nemohl, protože tam žádný takový zákon neexistuje.
Místní ženy jsou naprosto soběstačné a dokáží si poradit samy a jsou obecně považovány za živitelky. Drží rodinnou kasu a zdejší muži jsou zvyklí jim odevzdávat svůj výdělek. Z něj je jim vyčleněno malé kapesné, které mohou použít na své koníčky.
Mezi ty se řadí například i výše zmíněný boj za mužská práva. Podle Karáskové místní vůdce mužských aktivistů, který usiluje o nastolení patriarchátu tak, jak ho známe z ostatních částí Indie, byl klasický podpantoflák, žijící v domě své ženy, která s jeho názory samozřejmě nesouzněla. "Ale nechala ho, ať si za ten svůj patriarchát bojuje. Byla ráda, že se její muž někde neopíjí, anebo neběhá za jinými. A že má takového v podstatě naprosto neškodného koníčka.“
Musely se umět o vše postarat samy
Khásiové tradičně žijí v sepjatých širších rodinách nebo klanech. Protože děti nesou příjmení své matky, dcery zajišťují kontinuitu klanu. Dcery se mohou svobodně rozhodnout, zda chtějí žít ve svém rodovém domě nebo se odstěhovat, s výjimkou nejmladší dcery, která je správcem majetku. Ani po svatbě nikdy neopouští domov. Stará se o své rodiče, a nakonec se po smrti matky stává hlavou domácnosti. Muži se vždy stěhují do domů svých manželek a v případě rozlučky nemají nejen nárok na své děti, ale ani na žádný majetek.
Základ netradičního uspořádání leží podle místní historičky Ameny Nora Passah v dávné minulosti, kdy se khasijští muži účastnili bojových výprav nebo se věnovali lovu. Ženy tak musely převzít odpovědnost za starost o rodinu a chod společnosti. Naučily se tak spoléhat jen samy na sebe a muži se stali v podstatě postradatelnými.
Dalším faktorem byla skutečnost, že se mnozí muži z těchto výprav už nevrátili a jejich ženy se znovu vdávaly nebo si našly jiné partnery a často bylo potom obtížné určit otcovství dítěte. Aby tito potomci nebyli označováni za nemanželské a rodiny ostrakizovány, rozhodla se společnost pojmenovávat děti matčiným příjmením.
Většině příslušníků kmene Khásí, ale takovéto uspořádání vyhovuje a pouze menšina Khásiů podporuje myšlenku jeho zrušení. Společnost se ale stále vyvíjí, a i tady se v progresivně smýšlejících rodinách začíná uplatňovat rovnoprávnost, například stejným podílem na majetku.
Zdroje: denik.cz, novinky.cz, bbc.com
