Ženy jsou v islámském právu velmi ceněné a těší se zvláštní ochraně. Proč to tak ale v praxi nevypadá, není vina samotného náboženství, ale lidí, kteří jej praktikují. Islám se často v jednotlivých zemích mísí s místními starodávnými kmenovými zvyky a věřící si jej nejednou vykládají podle toho, jak se jim to hodí. Což ovšem známe i u křesťanství a dalších věrouk.
Mnohoženství v islámu
Mnohoženství neboli polygamii ve svém textu zakotvuje přímo Korán, ve kterém jeden verš zmiňuje možnost mít až čtyři manželky. V době jeho vzniku počet manželek nebyl nijak omezen, šlo tak v podstatě o revoluční regulační počin, který tak ženám zajistil nová práva.
Samotný verš má ale hned dva výklady. Ten první, jak jej chápe většina současných lidí, je ten, že muslim, pokud na to má, si prostě může vybrat až čtyři ženy a oženit se s nimi. Ten druhý ho vykládá jako ochranu vdov a sirotků. Na začátku 7. století, kdy byl Korán sepsán, zmítaly Arabským poloostrovem války a mnoho mužů umíralo. V takové situaci nešlo o právo muže vzít si další manželku, ale naopak bylo jeho povinností zajistit ženy ovdovělé a sirotky.
Realita je, jak už to tak bývá, ale dosti odlišná a uvědomují si to nejen druhé a další manželky, ale dokonce i duchovní vůdci. Před šesti lety vzbudilo velký ohlas prohlášení jednoho z nejvlivnějších vůdců sunnitského islámu, imáma káhirské mešity Al-Azhar šajcha Muhammada Ahmada Tájiba, že polygamie je pro ženy často "nespravedlivá“ a že ti "kteří říkají, že manželství musí být polygamní, nemají pravdu.“
Jde se starat o všechny stejně?
V Koránu je opakovaně zdůrazněna povinnost naprosté spravedlnosti ke všem manželkám (a také dětem). Manželé jsou povinni chovat se ke svým manželkám s úctou, respektem, laskavě a trpělivě. Významnou povinností manžela je vyživovací povinnost vůči manželce. Vyživovací povinnost se kromě samotné výživy týká také oblékání nebo zajištění bydlení. Žádná z manželek nesmí ale strádat ani citově.
Bohatí arabští šejkové si mohou dovolit pro každou ze svých žen nádherný palác, ve kterých je střídavě navštěvují. Protože bývají ale vytíženi nejen starostí o další manželky, ale také pracovně, velmi často tráví tyto ženy dlouhé dny v osamění uzavřeny ve svých zlatých klecích.
Jak ale ukazuje praxe, druhé manželky si pořizují i méně majetní muži. Ty tak spolu sdílejí jednu domácnost, což často vede k různým konfliktům. I muslimské ženy jsou jen lidé, a tak žárlivost, vzájemná nevraživost a rivalita nejsou vůbec nic výjimečného, a to ani v případě, kdy se muž vzorně stará. Hodně matek může potvrdit, že zcela stejně se nedá milovat ani vlastní dvě děti, natož dvě rozdílné ženy.
Nejednou jsou druhé, mnohdy mladší, manželky protěžovány, a pokud z prvního manželství nejsou synové, bývají i děti společně s matkou záměrně upozaděny. Podle islámského práva může každá manželka žádat o rozvod z důvodu zanedbání nebo nesplnění povinností. Většinou se to ale neděje.
Rozvod je možný, ale…
Náboženský rozvod, na rozdíl od toho civilního, je pro ženu takřka nemožný. Na rozdíl od muže musí náboženský soud přesvědčit, že nelže. Častokráte imámové před samotným verdiktem dávají tzv. čas na usmířenou. Rozvod před Bohem kolikrát bojkotuje i sám manžel.
"Pokud tam není spravedlnost, je zakázáno mít více než jednu ženu," řekl egyptský imám a dodal, že normální by měla být monogamie a polygamie by měla být jen výjimkou: "Ženy představují polovinu společnosti. Jestliže o ně nepečujeme, je to, jako kdybychom chodili pouze na jedné noze.“ Podle něj je současná praxe k ženám a také dětem často velmi nespravedlivá.
V Tunisu zakázáno, v Británii tolerováno
V některých arabských zemích tak platí pro polygamii omezení. Například v Egyptě musí nejprve muž získat souhlas od své manželky či manželek k dalšímu sňatku a v Turecku nebo Tunisu je mnohoženství zákonem zakázáno zcela.
Naopak se nenápadně vrací také do Evropy, kde se v muslimských komunitách běžně praktikuje, ačkoliv to zákony příslušných zemí nedovolují. Například v Británii ale islámské náboženské polygamní sňatky tolerují. Často se stává, že úřady zaregistrují první sňatek, a sňatky s dalšími ženami už ne. Druhé a další ženy tak zde nemají žádný právní status.
Zdroje: lidovky.cz, bbc.co.uk, e15.cz, rodina.cz
