Mačkají se v klecích jako krysy a cesta ven pro ně neexistuje. Z nejubožejších dětí světa vám pukne srdce

Česká panelová sídliště vznikla jako odpověď na urgentní nedostatek bytů. V čínském Hongkongu, jedné z nejhustěji osídlených oblastí světa (na 1 km² se zde tísní na 7 tisíc lidí!), vyřešili bytovou krizi pomocí rozdělování původních bytů na menší a menší jednotky. A ačkoliv i u nás se dnes můžete setkat s bizarními miniaturními prostory, které jsou pronajímány k bydlení, zde se staly kóje menší než vězeňská cela standardním bydlením.

Život v rakvi

Tyto jednotky, kterým se ani při nejlepší vůli opravdu nelze říkat bytové, ale příznačně se nazývají klecové nebo rakvové byty, začaly vznikat již v 50. letech, kdy se do Hongkongu přistěhovala za lepším výdělkem vlna migrantů z pevninské Číny. Zdejší majitelé domů nejprve pronajímali jednotlivé pokoje, ty později začali rozdělovat na menší a menší jednotky.

Od té doby se situace jen zhoršuje a zlepšení je v nedohlednu. Námezdní dělníci, nízkopříjmové rodiny, osamocení senioři, narkomani, ale i pracující, jejichž plat nestačí na jiné bydlení, jsou nuceni žít v naprosto otřesných podmínkách. Jak uvedl pro deník Hong Kong Free Press jeden z obyvatelů, ačkoliv pracuje šest dní v týdnu jako řidič, přesto si za všechny ty roky ještě nevydělal dost, aby mohl žít důstojněji.

Například v komplexu nazvaném absurdně Lucky House (Šťastný dům), žije v jednom bytě na 46 m2 30 lidí. Každý má jen svou palandu oddělenou od ostatních překližkou a posuvnými dveřmi. Takto vypadá život ve skutečných rakvích. Některé domy ale nenabízí ani to a zdejší obyvatelé musí žít v opravdových klecích, kójích vyrobených z drátů.

Tma, smrad, hluk a štěnice

Postel, polička a krabice na cennosti. Více se zde opravdu nevejde. Některé kóje mohou mít až dvanáct metrů čtverečních, většina z nich však měří jen 1,5 x 2 metry. Koupelna a kuchyňka jsou společné, soukromí žádné. Domem se nepřetržitě přes tenké přepážky rozléhá kakofonie zvuků. Od rozličných televizních programů, přes chrápání a mlaskání, po rozhovory a hádky.

Přirozeného světla si užívají opravdu jen ti nejšťastnější, jejichž kóje jsou u okna. O bezpečnostních standardech je škoda mluvit, ty tady v podstatě neexistují. Nelze opomenout všudypřítomné štěnice, jimiž se tyto domy hrůzy jen hemží.

Dražší než luxusní byt

Podle odhadů bydlí v těchto podmínkách více než 200 000 lidí, další statisíce čekají roky na přidělení státního bytu. Hongkongská vláda se bytovou krizi neúspěšně snaží řešit roky. Poslední reformy sice mířily na developerské spekulace, ale systém klecových bytů v podstatě nezasáhly a jejich majitelé tak dále profitují na lidském neštěstí.

Tyto kobky totiž paradoxně a zcela absurdně v konečném důsledku stojí v přepočtu na metr čtvereční více než luxusní bydlení v centru města. Měsíční nájem se zde pohybuje kolem 2000–4000 hongkongských dolarů měsíčně (cca 6–12 tisíc korun).

Není cesty ven

Spolknou tak podstatnou většinu výdělku těch nejchudších, kteří tak nemají šanci nic uspořit, aby se odsud měli vůbec šanci dostat. Celé rodiny jsou tak nuceny v těchto příšerných a nedůstojných podmínkách přežívat a vychovávat děti. "Jsem jako krysa v pasti. Tady se nedá dýchat, ale nemám kam jít," výstižně popsala svůj smutný život jedna z nájemnic.

Jinde to není lepší

Podobné bydlení najdeme v Asii na mnoha dalších místech. Původní velká města nebyla dimenzována pro miliony lidí. Například v kambodžském hlavním městě se bývalé kino Phnom Penh proměnilo v útočiště pro ty nejchudší, kteří si ve městě nemohli dovolit jiné bydlení. Ze kdysi slavného a oblíbeného kina se postupem let stal hororový slum, ve kterém, často v naprosté tmě, mezi hromadami odpadků, včetně hnijícího organického odpadu, dosahujících několik metrů a dělící se o jediný záchod, přežívají stovky lidí. A takových je ve městě na tři sta.

Podobně proslulý byl i Hongkongský Kowloon Walled City. Jednalo se o komplex vzájemně propojených budov a temných chodeb, kde se neprodralo denní světlo a kde se na 2,6 akrech tísnilo na 35 tisíc, některé údaje uvádějí až 50 tisíc lidí, což je v přepočtu naprosto neuvěřitelných 1,2 milionů obyvatel na kilometr čtvereční! Postupem let zde vzniklo v podstatě samostatné město s byty, službami, obchody, restauracemi i továrnami a mnozí lidé zde prožili celý život, aniž by kdy vyšli na čerstvý vzduch a sluneční světlo.

Kowloon Walled City byl nakonec v roce 1993 zbořen a na jeho místě vyrostl park, odhaduje se ale, že na 15 procent obyvatel Hongkongu stále přežívá v podmínkách naprosto nedůstojných pro člověka.

Zdroje: theguardien.com, hongkongfp.com, idnes.com, e15.cz