Asi vás nepřekvapí, že za nejlepší potenciální sousedy Češi považují své "bratry" ze Slovenska. Češi a Slováci vedle sebe žili po dlouhá desetiletí jako nerozluční sourozenci. Sdíleli jsme nejen stát, ale i podobný jazyk, filmy, humor a pivo. Zvláštní pocit blízkosti přetrval i po rozdělení republiky. Mimo jiné se to projevuje třeba v hokeji – když na mistrovství světa vypadne Česká republika, Češi začnou fandit Slovákům a naopak. Navzájem se podporujeme a přejeme si jen to dobré, včetně medailí.
Přesto letošní průzkum agentury STEM zaznamenal změnu: ačkoli by Češi pořád přijali za souseda raději Slováka než jakéhokoli jiného cizince, ke Slovákům jako národu jejich vztah obecně povážlivě ochladl. Ještě před pár lety jej kladně hodnotilo přes 70 % Čechů, letos je to už jen 61 %.
Důvod odborníci vidí ve slovenské politice. Návrat Roberta Fica a změna směru země vyvolala v Česku rozpaky. A přestože běžní Slováci za to vůbec nemohou, sympatie k celé zemi tím trpí. Kromě toho pomalu zaniká generace, která si pamatuje společnou republiku, a pro mladší lidi už Slovensko není "druhý domov", ale spíš "malý soused".
Švýcarsko a Rakousko – jistota a pořádek
Na špičku sympatií se proto letos dostalo pro změnu Švýcarsko. Zřejmě proto, že představuje dokonalost, po které sami toužíme. Češi obdivují švýcarskou přesnost a alpskou čistotu, i když tuší, že v jejich prostředí by ten pořádek nejspíš dlouho nevydržel. Hned za Švýcarskem se v žebříčku oblíbenosti umístilo Rakousko, které máme doslova za humny a na rozdíl od jiných sousedů ho vnímáme velmi pozitivně. Rakouská městečka, hory a kultura působí jako přívětivější verze německé disciplíny.
Zajímavé je, že i Německo, na které jsme dříve pohlíželi s odměřeností, se drží kolem průměru a Češi už k němu přistupují víc pragmaticky než emocionálně. Opět se na tom podílí i mladá generace, která se už tolik nezabývá historií a je zvyklá jezdit po celé Evropě jen s občankou.
Z Velkého bratra nenáviděný postrach
Pokud by existovala soutěž o nejméně oblíbený národ, Rusové by ji v České republice vyhráli na plné čáře. Zatímco ještě před dvaceti lety se k nim česká veřejnost stavěla spíše neutrálně, po anexi Krymu v roce 2014 a zejména po invazi na Ukrajinu se její postoj dramaticky změnil. Dnes Rusko hodnotí pozitivně pouhých 15 % Čechů, zatímco celé dvě třetiny mu dávají školní známku čtyři nebo pět. Rusové tedy u nás jasně propadají.
A co zbytek Evropy?
Co se týče ostatních evropských zemí, sympatie Čechů jsou v jádru stabilní. Itálie, Polsko, Švédsko či Nizozemsko se drží kolem hranice 60 %, což znamená: "máme vás rádi, ale zase tak moc nás nezajímáte". Francie body mírně ztrácí, zatímco Velká Británie po brexitu zůstává populární hlavně díky sympatické kultuře, nikoli politice.
Naopak země jako Maďarsko nebo Srbsko Češi vnímají rozporuplně – respekt k národu jako takovému často naráží na nesympatie k místním vládám. Ukrajina se po dvou letech dramatických změn usadila zhruba uprostřed žebříčku: stále je vnímána s pochopením, ale už bez prvotní vlny emocí z roku 2022.
Když se na celý průzkum podíváme z nadhledu, je patrné, že Češi mají rádi stabilitu, klid a slušnost. Oceňujeme pořádek (Švýcaři, Rakušané) i jazykovou a kulturní blízkost (Slováci, Poláci). Co naopak nesneseme, je autoritářství a agrese, jež v současné době ovládá Rusko a snaží se rozpínat i do jiných zemí. Srdcem jsme tedy stále svobodymilovní Evropané a vážíme si rovnoprávných vztahů se sousedy.
Zdroje: stem.cz, ceskenoviny.cz, idnes.cz
