Toto vyhlášené město vypadá idylicky. Když ale zjistíte, kdo tu bydlel, pochopíte jeho pravý význam

Ještě v první polovině 20. století byl Zlín nenápadným valašským městem. Všechno změnil Tomáš Baťa, vyhlášený podnikatel, jehož vize a dynamický přístup k podnikání spustily nebývalý růst. Za zhruba deset let se počet obyvatel zvýšil několikanásobně a Zlín se stal moderním průmyslovým centrem a laboratoří pokrokové architektury.

Růst města byl spjat s potřebou nabídnout pracovníkům i vedení podniku kvalitní bydlení. Základ urbanistické koncepce stanovili uznávaní architekti jako Jan Kotěra nebo František Lýdie Gahura, kteří navrhli celý systém typových domů a vilových kolonií. Vznikla unikátní čtvrť Letná a postupně další zóny jako Zálešná, Lesní čtvrť či Podvesná.

Zlín, který dnes známe, byl úplně jiný

Domky, kterých firma Baťa nechala postavit přes 2 000, tvoří dnes jádro městské památkové zóny. Zlínská architektura byla revoluční vůči zvyklostem tehdejší Evropy, kde převládaly dělnické činžovní domy. Ve Zlíně dostal každý zaměstnanec možnost bydlet v samostatném domku se zahradou, s elektřinou a tekoucí vodou, což bylo na tu dobu zcela neobvyklé.

Inspirace americkým suburbanismem, kterou Baťa načerpal v USA, se propsala do vzhledu i rozmístění kolonií. Proto se některým čtvrtím také říkalo Amerika ve Zlíně. Vedle typových dělnických domků vznikaly i exkluzivní vily pro vedení podniku. Jeden z nejvýraznějších domů postavil známý architekt Vladimír Karfík pro ředitele Václava Rojta v ulici Nad Ovčírnou.

Karfík patřil k žákům slavných modernistů, jeho tvorba čerpala motivy od Le Corbusiera i Franka Lloyda Wrighta. Právě zde ve Zlíně poprvé realizoval lineární rozvinutí hmot domu v krajině, které připomíná středomořskou architekturu. Mezi významné realizace patří také čtyři experimentální domy z 30. let, které vznikly v rámci soutěže firmy Baťa a ukazují přechod k ještě funkčnějšímu pojetí rodinného bydlení.

V domech bydleli největší manažeři té doby

V některých z těchto domů několik let bydleli právě tvůrci nebo důležití manažeři firmy. Každý dům v Zlíně měl naplňovat myšlenku kvalitního a dostupného bydlení, kde každá ulice tvoří vlastní komunitu, ale zároveň vše navazuje na větší celek. Nedílnou součástí zlínského panorama je také vila samotného Tomáše Bati. Stavbu u Gahurovy ulice navrhl Jan Kotěra a dokončena byla v roce 1912.

Vila je dnes nejen symbolem rodinného života průmyslníka, ale i místem mnoha klíčových rozhodnutí, která formovala Baťův podnik. Kotěra do stavby promítl modernistické principy v kombinaci s estetickými prvky anglického domu, což jí dodává výjimečný charakter. Po válce se stavební vývoj zpomalil. Přesto však vznikly další výjimečné domy, například vila cestovatele Jiřího Hanzelky, která dnes slouží dětskému stacionáři, nebo sousední dům Miroslava Zikmunda ve čtvrti Nivy.

I tyto stavby navrhli přední čeští architekti a odkazují na spojení praktičnosti, čistého designu a kvalitního života. Díky pečlivému plánování, inovacím a tvůrčí práci architektů zůstává Zlín také dnes příkladem unikátního propojení průmyslu, bydlení a moderní architektury. Bývalé domky a vily Baťovy éry plní své funkce i více než sto let po jejich vzniku a tvoří jedinečné dědictví světového významu.