Fyzické obtěžování a s ním spojené násilí, stejně jako to domácí, je v Severní Koreji natolik časté, že místním ženám už přijde naprosto normální. Vynucený styk je tak běžným jevem, že Severokorejky ani nechápou, že je na něm něco špatně, ukazuje poslední zpráva organizace zabývající se lidskými právy.
Život v ráji
Většina obyvatel nežije šťastné životy, přesto díky všudypřítomné propagandě věří, že žijí v ráji na zemi. Není se tedy čemu divit, že místní ženy berou svůj krutý úděl ve valné většině za běžný standard. Ty "šťastnější,“ kterým se nakonec podaří ze země uprchnout, často končí v ještě horších podmínkách. Mnohdy totiž odchází do Číny, kde se však často stávají jen prodejním artiklem.
Vlny hladomorů a katastrofální ekonomická situace vedly k rozvoji černého trhu, díky kterému se lidé dokázali nějak uživit. Prodej na těchto zakázaných trzích nazývaných jangmadang byl často jedinou možností, jak přežít. Toho využívali vysocí úředníci a policisté, kteří po prodejcích, jejichž převážnou většinu tvořily ženy, požadovali úplatky za to, že přimhouří oči. Chudé ženy nemohly ale nabídnout víc než své tělo.
Neustálé problémy se zajištěním obživy svých obyvatel nakonec vedly vůdce země k částečnému povolení soukromého podnikání, systém represí a úplatků ze strany představitelů státní moci přetrval. "Mocní muži jednají beztrestně a když si strážný nebo policista vybere ženu, ta nemá na výběr než splnit cokoliv, co muž žádá,“ uvedla pro zprávu Human Rights Watch jedna z žen, které se podařilo ze země utéci. "Děje se to tak často, že už si nikdo ani nemyslí, že je to problém. Ani si neuvědomujeme, že nás to rozhodilo. Ale jsme lidé a cítíme to. Takže někdy v noci zničehonic začneme plakat a nevíme proč,“ vypráví.
Pouhý prodejní artikl
Ženy si tak nesou celoživotní trauma, i když se jim podaří uprchnout za hranice. Pokud se ale dostanou do Číny, čeká na ně po příchodu z pekla doslova očistec. V zemi funguje propracovaný trh se severokorejskými "nevěstami.“ Ty mladší a hezčí končí jako otrokyně ve veřejných domech nebo jsou nuceny prodávat své tělo před kamerou ve virtuálním světě. Ostatní jsou prodávány do rodin jako manželky, kde musí dřít v domácnosti, na poli a rodit děti.
Pokud se mu žena znelíbí, není problém ji prodat dál. Protože politika jednoho dítěte a preference mužských potomků vedla v Číně ke kritickému nedostatku potencionálních partnerek, není výjimkou, že se o jednu manželku dělí i několik bratrů. Možnost bránit se je nulová. Tyto ženy a dívky nemají žádné doklady, neumí čínsky, a i kdyby se obrátily na policii, tak je čeká jen vyhoštění zpět do Severní Koreje a pobyt ve vězení.
Zapomeňte, že jste člověk
O tom, co se děje za zdmi severokorejských vězení a lágrů existují nemnohá, o to šokující svědectví. Brutální zacházení, otrocká práce a absence lidských práv jsou zde naprostou normou. Nepředstavitelně bolestivé bití a tělesné obtěžování a zneužívání je na denním pořádku, úmyslné odpírání i toho málo jídla, které vězni dostanou, je také naprosto běžné.
A zatímco severokorejský diktátor Kim Čong-un veřejně ve svém projevu pláče a prosí ženy, aby zastavily pokles populace a rodily více dětí, které by podle jeho slov pokračovaly v revoluci, čímž se odstraní v poslední době se rozmáhající nesocialistické praktiky, jsou těhotné vězenkyně surově bity a jejich novorozeňata bezcitně topena v kádích. "Abyste to vydrželi a přežili, musíte zapomenout, že jste člověk,“ popsala jedna z uprchlic.
Zdroje: novinky.cz, idnes.cz, theguardian.com
