Žijí v přepychových palácích, nosí oblečení věhlasných návrhářů, jezdí v drahých autech, dopřávají si tu nejlepší péči, nemusí pracovat a k ruce mají celý arsenál služebnictva a asistentů. O takovém životě určitě sní nejedna z nás. Přestože se život manželek arabských šejků jeví jako dokonalá pohádka, má své ale. A to hned několik.
Život jako v pohádce?
"Dostaneš všechno, co ti na očích uvidím, pokud budeš hodná a poslušná ženuška. Pokud ne, tak si nepřej, co se bude dít… O seberealizaci moc neuvažuj a připrav se na to, že nebudeš jediná," tak by asi zněla skutečně pravdivá předmanželská smlouva uzavřená s bohatým arabským šejkem, pokud by existovala. Braly byste?
Natalia Alieva byla obyčejná dívka pracující v běloruském hotelu Minsk. Její život se obrátil o 180 stupňů, když si ji všiml šejk Said bin al-Maktúm, člen vládnoucí rodiny Spojených arabských emirátů, který v roce 2007 přijel do Běloruska na střelecké závody. Brzy byla svatba a Natalia se stala šejkovou druhou manželkou. Polygamie je v islámu zcela legální a pokud se muž dokáže o všechny své manželky stejně postarat, může jich mít až čtyři.
Zprvu byla životem v luxusu naprosto uchvácena, ale kdo by nebyl. Podle dostupných informací se majetek šejka Said bin al-Maktúma odhaduje na 16 miliard dolarů, mohl tak své druhé manželce dopřát úplně vše, od luxusních aut po haute couture oblečení. Jak ale připustila sama Natalia, pod zlatou fasádou se skrývala samota, omezená svoboda a ticho, ve kterém nemohla svobodně vyjádřit, co cítila. Ven nesměla bez doprovodu a povolení, kontakt s její rodinou byl také omezen, celý její život podléhal přísným pravidlům a byl kontrolován.
Není vše zlato, co se třpytí
Ano, není všechno zlato co se třpytí a tady to platí dvojnásob. Manželky jsou často uzavřeny za zdmi paláců, nemohou volně cestovat, jejich pohyb bývá často sledován za pomocí "trackerů“ v mobilních telefonech. Všechny jejich už tak dost omezené aktivity jsou pod přísnou kontrolou a podléhají schválení manžela nebo jeho rodiny. Nemohou pracovat a pokud už mají nějakou možnost seberealizace, většinou se týká jen "ženských" odvětví jako je móda, kosmetika nebo dobročinnost, přestože samy nemají ani kontrolu nad tím, co si mohou obléci a jak mohou vypadat.
Dokonce ani jejich vlastní děti jim nepatří. V islámských zemích jsou všeobecně ženská práva značně okleštěna a ani v prostředí těch nejbohatších rodin to není jinak. Jak už bylo řečeno, tradiční islám dovoluje mužům instituci tetragynie, muslim tedy může mít jednu až čtyři manželky. Podle Koránu se o ně nejen musí starat stejně, ale musí je i stejně milovat, což v praxi značně pokulhává. Jaké to je dělit se o vlastního muže s jinými ženami, je pro nás asi těžko představitelné.
Právo na rozvod přísluší především manželovi, ten může ženu tzv. zapudit, zatímco žena se může rozvést jen za předem stanovených přísných podmínek. Je jasné, že děti zůstávají otci a postavení rozvedené ženy je velmi slabé, jak dokazuje nejeden medializovaný příběh západních žen, které se do muslimských zemí provdaly a pak zoufale bojovaly o své děti.
Princezny na útěku
Ovšem nejen ženy ze Západu často příliš pozdě prozřou ze zaslepení láskou a přepychem, jak dokazují příběhy manželek z vládnoucích rodin, které se pokusily vymanit z přísného režimu – například princezna Haya.
Princezna Haya bint al-Hussein, dcera jordánského krále Husajna a mezinárodní olympijská jezdkyně, se v roce 2004 stala druhou ženou šejka Mohammeda bin Rašida al-Maktouma, všemocného vládce Dubaje a jednoho z nejbohatších mužů světa. O 15 let později spolu se svými dětmi utekla do Británie. O útěk ze zlaté klece se již dříve pokusily i šejkovy dcery Šamsa a Latifa (šejk měl nejméně 6 manželek a 30 dětí). Obě byly ale chyceny, uneseny zpět do Dubaje a izolovány.
Vyděšená Haya se takovémuto osudu chtěla vyhnout a obrátila se na britský soud. Přesto se necítila bezpečně. "Cítím se, jako bych byla pronásledovaná, že prakticky neexistuje místo, kde bych mohla být v bezpečí před šejkem nebo těmi, kdo jednají v jeho zájmu. Je to nesmírně tísnivé,“ uvedla při soudním přelíčení.
Konečný verdikt byl nakonec nekompromisní. Podle soudu Šejk Mohammed důsledně projevoval donucovací a kontrolní chování vůči členům rodiny, kteří se postavili proti jeho vůli. Haya vyhrála, soud ji označil za oběť domácího násilí a děti svěřil do její péče. Mnohé další manželky bohatých arabských šejků ale takové štěstí nemají. Mají vše, ale to nejdůležitější je jim upíráno – svoboda.
Zdroje: bbc.com, refresher.cz, en.delachieve.com
