Jen málokterý jev působí tak mocně a přitom k tomu nepotřebuje žádné technologie ani složitou přípravu. Příroda nám sama připraví podivuhodný zážitek, ve kterém se ticho střídá s náhlými světelnými záblesky.
Orionidy jsou nejhojnější meteorický roj, který je spojený s Halleyovou kometou. Orionidy se nazývají proto, že bod z nějž meteory zdánlivě vylétají nazývaný radiant, leží v souhvězdí Orion, ale můžeme je vidět na velké ploše oblohy. Po Leonidách jsou druhým nejrychlejším rojem. Do atmosféry se totiž dokážou přiřítit rychlostí až 66 kilometrů za sekundu a jejich stopy jsou na nebi viditelné i několik minut. S tím je spojena i větší pravděpodobnost příchodu nějakého bolidu, což je jasně zářící meteor. Nástup i ústup jsou však vzhledem k maximu velice pozvolný, takže nelze očekávat nějaký výrazný úbytek pozorování meteorů ani v následujících dnech.
Historie
V roce 1800 proběhlo první spojení meteorického roje s kometou. E. C. Herrick pozoroval v letech 1839 a 1840 přítomné jevy v říjnu na noční obloze. Jako první zdokumentoval záznam A. S. Herschel, ve kterém uvedl přesnou předpověď pro další meteorický roj. Meteoritický roj Orionid pramení ze známé Halleyovy komety, která byla pojmenována po astronomu Edmundu Halleyovi. Kometa naposledy prošla vnitřní sluneční soustavou v roce 1986 na své 75–76leté oběžné dráze.
Když kometa prochází sluneční soustavou, slunce přeměňuje část ledu, čímž nastává odtrhávání kamenných částic od komety. Tyto částice následují dále trajektorii komety, a když projdou atmosférou, vypadají jako meteory. Často tak říkáme, že vidíme padající hvězdy. Halleyova kometa je také zodpovědná za vytvoření Éta Aquarid, které se vyskytují každý květen.
Na zážitek si přivstaňte
Orionidy se objevují na podzim každoročně, ale jen některé roky je lze úspěšně pozorovat tak jako letos. Roj začíná být aktivní už 2. října a končí 7. listopadu, takže máte ještě dlouhou šanci je spatřit. Jejich skutečný vrchol však nastane v noci z 21. na 22. října. A právě tato noc připadá na novoluní, což znamená, že obloha nebude rušena žádným měsíčním světlem, takže nastanou ideální podmínky.
Opravdu obdivuhodná podívaná vás čeká ve velmi časných ranních hodinách. Roj totiž bývá nejaktivnější mezi první a pátou hodinou, protože souhvězdí Orion už se zvedá vysoko nad obzor. V místech, kde je minimální světelné znečištění se dá napočítat i několik desítek meteorů za hodinu. Ohromit může i náhlá vlna vyšší aktivity, která roj udělá ještě více napínavým. Podle zkušených pozorovatelů byste si měli na sledování vyhradit alespoň dvě až tři hodiny. Tím zvýšíte šanci, že zachytíte ty nejmagičtější momenty.
Kouzlo padajících hvězd
Lidé sice mluví o padajících hvězdách, ale ve skutečnosti jde o drobné úlomky prachu a ledu. Do atmosféry vpadají rychlostí přibližně 67 kilometrů za sekundu a třením se okamžitě zahřívají. V jediném okamžiku se rozzáří a nechají za sebou dlouhou světelnou čáru. Orionidy jsou známé právě rychlostí a svými jasnými stopy, které někdy dokonce viditelně doznívají.
Místo odkud meteory zdánlivě vylétají se nazývá Radiant roje a leží v souhvězdí Orion. To řadíme k nejvýraznějším zimním obrazcům, takže se lépe můžeme na obloze orientovat. Stačí objevit oranžově svítící hvězdu Betelgeuse a dívat se směrem severovýchodně od ní. V důsledku stoupání Orionu během noci, roj sílí a světelných stop přibývá. Budete-li trpěliví, odměnou vám bude pastva pro oči, kdy se vám ukáže krása tohoto souhvězdí. Souhvězdí snadno poznáte podle tří hvězd, které tvoří jeho pás a jsou zřetelné i v mírně znečištěném prostředí.
Nepodceňte přípravu na noc
Sledování meteorického roje je sice nenáročné, ale štěstí přeje připraveným. V říjnu můžou byt noci mrazivé, proto počasí nepodceňte a raději si vezměte teplé oblečení, čepici, rukavice a deku. Díky lehátku nebo karimatce získáte komfort sledování oblohy vleže, což je pohodlnější a poskytuje širší výhled. Nadšenci, kteří chtějí zůstat déle, určitě nepohrdnou termoskou s horkým čajem nebo kávou a drobným občerstvením.
Chcete-li si ze zážitku uchovat vzpomínku, co nikdy nezmizí, vezměte si fotoaparát se stativem. Širokoúhlý objektiv a delší expozice se postará o zachycení nejen jednotlivých meteorů, ale i jejich světelné stopy táhnoucí se přes celé nebe. Nemusíte mít žádnou složitou techniku, spíše trpělivost a vůli experimentovat. Pokud budete oblohu pozorovat s přáteli, získá akce zase jiný rozměr. Obklopí vás ticho noci, zahřejí šálky s horkým čajem a nad hlavou proletí světelné dráhy, které mizí stejně rychle, jako se objevují. Společný zážitek se často stává krásnou podzimní vzpomínkou.
Letos jsou výjimečně sehrané podmínky na pozorování
Orionidy sice můžeme pozorovat každý rok, ale ten letošní je výjimečný. Maximum roje bude přesně na novoluní, takže obloha bude výjimečně tmavá. Tento vzájemný soulad se nestává často. V praxi to znamená, že i slabší meteory budou jasně zřetelné a obloha se může změnit v ohromující představení.
Delší období aktivity je od 2. října do 7. listopadu, šanci tak mají i ostatní, kteří nestihli noc maxima. Jestliže se vydáte ven i v jiné dny, pořád zůstává pravděpodobnost na zážitek vysoká. A pokud budete mít štěstí a zadaří se vám zachytit jasný bolid, což je mimořádně výrazný meteor, získáte okamžik na který jen tak nikdy nezapomenete.
Orionidy upozorňují, že i drobný prach z dávné komety, může na chvíli rozjasnit celé nebe. Jejich kořeny v Halleyově kometě umožňuje pozorování další rozměr. Sledovat Orionidy je jako dotknout se kousku historie, která se na obloze promítá už odjakživa.
Zdroje: Hvězdárna, Wikipedia, Fajn styl
