Podle dekretu vydaného Talibanem v roce 2022 musí "všechny slušné afghánské ženy" nosit oblečení, které je zakryje od hlavy po špičku bot. Doporučena je burka, z níž vám koukají jen oči. Měla by být navíc hodně volná, aby neprozrazovala tělesné křivky.
Pokud žena talibánské představě vhodného obleku nedostojí, trest se paradoxně snese hlavně na hlavu jejího "opatrovníka". Tím může být manžel, otec nebo bratr, zkrátka mužský člen rodiny, který za její chování nese odpovědnost. Taliban totiž považuje ženu za natolik nesvéprávnou bytost, že ji v životě neustále musí provázet a kontrolovat mužský příbuzný. Ten pak na ni také musí dát dobrý pozor a zajistit, aby se na veřejnosti nedopustila něčeho nevhodného.
Kde máš svého mahrama?
Pokud tedy mravnostní policie přistihne na ulici ženu s odhalenou tváří, úřady si nejprve zavolají na kobereček muže, který na ni dohlíží. Při prvním provinění dostane jen varování. V případě, že se přestupek opakuje, skončí na tři dny ve vězení. A pokud pracuje ve vládní sféře, dostane rovnou i vyhazov ze zaměstnání.
Pro samotnou ženu není určen žádný specifický trest, alespoň oficiálně. V praxi jsou ale nevhodně oblečené ženy vystaveny urážkám a posměškům, a někdy dokonce i fyzickému bití a mučení. Příslušníci mravnostní policie je de fakto mohou potrestat, jak se jim zlíbí. Za brutální počínání je nikdo stíhat nebude.
K šikaně dochází i v případech, kdy je žena sice oblečená přesně podle talibanského bontonu, ale vyjde na ulici bez mužského doprovodu. Univerzitní profesorka Marzia z Kábulu musela už několikrát ujít pěšky několik kilometrů, aby se dostala do práce. Z taxíku ji totiž mravnostní policie pravidelně vyhazuje. "Zastaví nás a ptají se, kde mám svého mahrama. Vysvětluji jim, že žádného nemám, protože můj otec i bratr jsou mrtví. Ale to je nezajímá. Prostě mě z taxíku vysadí a nechají stát uprostřed silnice," popisuje Marzia.
Svět, kde ženy mizí
Taliban po svém návratu k moci v roce 2021 neztrácel čas. Krok za krokem vymazal ženy z veřejného života. Nejprve zakázal dívkám navštěvovat školy od sedmého ročníku výše. Ženy byly poté vyhozeny z ministerstev, úřadů i soudů. Veřejná místa jako parky, knihovny, kavárny nebo sportoviště se pro ně bez milosti uzavřela.
Zakázána byla i kadeřnictví a kosmetické salony, kde se ženy dříve mohly aspoň na chvíli setkat a popovídat si. Dnes zůstávají dveře těchto podniků zamčené a výlohy jsou přetřené barvou, aby nebylo vidět dovnitř.
Vláda Talibanu dokonce ženám zakázala mluvit nahlas. Na veřejnosti nesmějí zpívat, hlasitě mluvit ani hovořit před cizími muži. Některým bylo řečeno, aby hlas nezvyšovaly ani doma – vůči jejich mužům by to prý bylo "neuctivé".
"Když nemůžeme mluvit, proč vůbec žít?" citovalo BBC afghánskou ženu jménem Šabana. "Jsme jako mrtvá těla, která se jen pohybují kolem."
Tichý vzdor
Přesto se některé Afghánky nevzdaly. Zakládají tajné čtenářské kluby a scházejí se po nocích, aby si četly knihy, které Taliban zakázal. Jiné se snaží pracovat aspoň online. Mladá inženýrka Athar si otevřela internetový obchod s kosmetikou, protože její vysněná kariéra ve stavebnictví jí byla zapovězena.
Afghánistán je dnes podle OSN zemí, kde ženy mají nejméně práv na světě. Téměř 80 % mladých dívek nestuduje a 30 % z nich se nikdy ani nedostane do základní školy. Ne proto, že by nechtěly – ale protože jim to bylo zakázáno. Vláda, která se nazývá "islámská", přitom sama porušuje základní principy víry: důstojnost, rovnost, spravedlnost. Místo nich nabízí jen strach, kontrolu a ticho. A to ticho je možná to nejhorší. Protože když se umlčí polovina národa, zbytek nikdy nepochopí, že je v zemi něco špatně.
Zdroje: aljazeera.com, wn24.cz, ct24.ceskatelevize.cz
