Pes není jen zvíře, které bydlí pod naší střechou. Je to plnohodnotný člen rodiny, vnímá atmosféru, nálady, napětí. My jsme pro něj středobodem vesmíru, jeho sluncem i měsícem. Nahrazujeme mu jeho přirozené společenství a on se na nás adaptuje s obdivuhodnou ochotou. Učí se chápat naše slova, gesta, zvyky. Stává se zrcadlem našich emocí a téměř vždy je na něj spoleh. A právě proto, že nám tak bezmezně důvěřuje, máme v rukou obrovskou moc.
Jeden okamžik, který zničí všechno
Možná jste měli špatný den v práci. Možná vás naštval partner nebo se vám prostě jen něco nepovedlo. Přijdete domů a tam na vás čeká spoušť. Rozkousaná bota, loužička na novém koberci nebo rozcupovaný polštář. V tu chvíli se ve vás něco zlomí. Nahromaděný vztek a frustrace si najdou svůj cíl. A vy vybuchnete. Začnete křičet, možná psa uhodíte novinami, vodítkem, nebo dokonce rukou. Uleví se vám. Vám ano. Ale právě jste spáchali ten největší hřích, jakého se na svém psovi můžete dopustit.
Trest v afektu je tou absolutně nejhorší věcí. Je to zrada nejvyššího kalibru. Proč? Protože pes nechápe souvislost. Pokud ho potrestáte hodinu poté, co něco provedl, on si nespojí trest s rozkousanou botou. V jeho hlavě se odehraje něco úplně jiného: "Můj člověk, můj vůdce, ten, který mi dává bezpečí a jistotu, je najednou nepředvídatelný a nebezpečný. Nevím proč, ale útočí na mě." Tímto jediným aktem nezměníte jeho chování k lepšímu. Naopak. Zasejete do něj semínko strachu a nedůvěry.
Vztah mezi člověkem a psem je postaven na respektu, ne na strachu
Pes, který vás respektuje, vás následuje s radostí. Chce s vámi spolupracovat, protože ví, že jste spolehlivý a čitelný vůdce. Pes, který se vás bojí, je jen časovaná bomba. Jeho poslušnost je vynucená a křehká. Může se začít projevovat pasivní agresí, vyhýbat se vám, nebo se naopak začne bránit a kousne. Ztratíte jeho důvěru a ta se získává zpět jen velmi, velmi těžko. Někdy nikdy. Ten jeden moment, kdy jste nechali své emoce převzít kontrolu, se mu vryje do paměti jako cejch. Bude si pamatovat tón vašeho hlasu, vaše prudké gesto, tu energii plnou hněvu. A od té chvíle pro něj přestanete být bezpečným přístavem. Stanete se zdrojem potenciálního ohrožení.
Zkušenosti kynologů jsou v tomto naprosto jednoznačné. Pes žije přítomností, ale jeho paměť na silné emoční prožitky je excelentní. A pocit zrady a strachu patří mezi ty nejsilnější. Místo toho, abyste ho naučili, že nemá ničit věci, naučíte ho jediné: že se vás má bát. A to je cena, kterou by žádný milující majitel neměl být ochoten zaplatit. Klid, důslednost a trpělivost jsou tisíckrát účinnější než jakýkoliv křik nebo fyzický trest. Chybu je třeba řešit přesně v okamžiku, kdy se děje. Nežádoucí chování přerušit, odvést pozornost a ukázat psovi, co má dělat správně. Pozitivní posilování, tedy odměna za správné chování, má mnohem trvalejší efekt. Pes si pamatuje, co mu přineslo radost, a bude to chtít opakovat. Tak se buduje partnerství. Ne dominancí a agresí.
Pes není hračka ani doplněk
V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že pes je živý tvor s vlastními potřebami a emocemi. Není to hračka pro děti, která musí tolerovat všechno. Děti je třeba učit, jak se ke psovi chovat, že ho nemají rušit u jídla ani při odpočinku. Pes není ani věc, která se odloží, když přestane být roztomilým štěnětem. Je to závazek na celý jeho život. A ze všeho nejvíc potřebuje naši pozornost. Pes, kterému se nikdo nevěnuje, který nemá dostatek podnětů a pohybu, psychicky strádá. Nuda a osamělost vedou k frustraci a destruktivnímu chování. A to pak paradoxně často vede k tomu nejhoršímu, k výbuchu vzteku majitele a začarovaný kruh se uzavírá.
Zdroje: centrum.cz, whole-dog-journal.com, autorský článek
