O tom, že je v Polsku levněji, už slyšel snad každý – stačí se podívat do diskusí nebo poslechnout sousedy. Jenže o těch méně viditelných věcech se už tolik nemluví. Třeba že stejné značky tu někdy mají jiné složení než u nás. A právě to může hrát roli – nejen v chuti, ale i ve vlivu na zdraví. Spousta lidí si těchto rozdílů ani nevšimne, protože sleduje hlavně cenovky, ne drobný text na obale. Dám vám nové tipy a varování, které se do českých médií zatím nedostaly, ale v zahraničí o nich diskutují spotřebitelé mnohem otevřeněji. Možná si na konci článku řeknete: „Tohle mi za pár ušetřených korun nestojí.“ Co všechno jsem zjistil a proč si myslím, že cesta do Polska nemusí být vždy tím nejlepším rozhodnutím?
Na vlastní kůži aneb Proč bych do Polska na nákupy nejel
Nakupovat potraviny v Polsku je pro spoustu Čechů lákavá výprava za úsporami, ale ne každý se z ní vrací s pocitem vítězství. Člověk si sice domů přiveze levnější máslo nebo narvaný kufr těstovin, ale kromě účtenky si často odváží i něco jiného – pár myšlenek, dojmů, možná i otázek, které se v hlavě drží déle než chuť uzenin ze slevy. Když slyším, kolik Čechů pravidelně vyráží na nákupy do supermarketů jako Biedronka, přemýšlím, jestli ty ušetřené koruny opravdu stojí za to. V regálech najdu máslo, jogurty nebo maso o pár desetikorun levnější než u nás. Zajímavé je, že hlavním lákadlem nejsou jen potraviny, ale i drogerie a ovoce.
Sám jsem sledoval, jak se přátelé vracejí s balíky mléčných výrobků a sáčky koření, které by tu normálně nebrali. Slevy v letácích a kurz polského zlotého prostě nutí k hromadným nákupům, často i zbytečností. Moje představa výhodného nákupu se rychle změnila, když jsem se rozhodl všemu přijít na kloub.
Vyrazil jsem brzy ráno, abych stihl otevírací dobu supermarketu a vyhnul se frontám na hranicích. Už první kilometry cesty mi začaly vrtat hlavou, jestli to není přehnané úsilí za pár korun úspory. Ve chvíli, kdy jsem stál v dlouhé řadě u pokladny, jsem procházel seznam ušetřených položek a začal přemýšlet, co všechno „levné“ potraviny skutečně znamenají. Největší zklamání přišlo, když maso a jogurty neměly chuť ani kvalitu, na kterou jsem zvyklý.
Mýty a omyly, na které nejčastěji Češi narážejí
Hodně lidí věří, že nakoupí v Polsku všechno lepší a levnější. Realita není tak jednoduchá. Zásadní mýtus? Polské potraviny bývají jiné než ty západní verze a ne vždy chutnají tak, jak čekáme. Srovnávací testy i diskuse ukazují, že máslo nebo sýry nejsou vždy kvalitnější, i přes jejich nižší cenu. Další omyl je myšlenka, že supermarket Biedronka má srovnatelnou nabídku jako české obchody. Sortiment se liší a některé oblíbené produkty vypadaly jinak, nebo je vůbec neměli. Na slevy se nelze vždy spolehnout – platí jen krátce nebo mají omezený výběr.
To, co mě nejvíc odradilo, nebyly ani tak ceny nebo nabídka v supermarketech, ale nepříjemné zážitky. Často jsem zažil dlouhé fronty, zmatek v drogerii i neochotný personál. Jednou mi dokonce ztratili tašku s potravinami, což pro mě byla poslední kapka. K tomu přidejte fakt, že dlouhé cesty znamenají další náklady – benzín, čas, opotřebení auta a stres. Zjistil jsem, že některé výhodné produkty mají kratší trvanlivost nebo podivnou chuť.
Rizika, chyby a cenné rady z ciziny
Cesta za levnějšími potravinami nestojí jen čas, ale také peníze. Do celkových nákladů je nutné započítat benzín, dálniční poplatky, parkovné a někdy i vyšší ceny za platby kartou v zahraničí. Není výjimkou, že banka naúčtuje převodní poplatek, což celkovou úsporu pěkně ztenčí. Potvrzuje se, že někteří lidé zapomínají na finanční kurz eura nebo zlotého – nevýhodný kurz může zdánlivě levný nákup zdražit. Mnohé obchody mají pro cizince méně výhodné akce nebo omezené slevy. Naopak složené velké nákupy mohou vzbudit pozornost celníků a hrozí kontroly i dodatečné zdanění. Na českých zprávách opakovaně zaznívá, že čas na cestě a čekání v kolonách může celou slevu proměnit v nulu.
Zeptal jsem se několika známých, kteří v Polsku utrácejí pravidelně. Složení potravin není totéž co v Česku ani EU. Některé produkty mají nižší podíl masa nebo více konzervantů, což na balení nezjistíte bez důkladného čtení složení. Velkým tématem je zejména drůbeží maso a uzeniny. U čisticích prostředků nebo kosmetiky jsem se setkal s nižší účinností, přestože balení a značka byly stejné jako v českých obchodech. Hygienické standardy ve venkovských polských supermarketech nemusí vždy odpovídat tomu, na co jsme zvyklí z domova — zkontrolujte vždy datum spotřeby a obal výrobku.
Jedna z největších chyb je podcenění DPH a celních pravidel. Platí, že každá země má jinak vysokou DPH na potraviny, drogerii nebo elektro. Někdy je potřeba zboží přiznat celníkům a v limitních případech můžete platit navíc, což už řada lidí zjistila až při namátkové kontrole na hranicích. Důležité je vědět, že ne všechno, co koupím v Polsku, má automatickou záruku platnou v Česku. Reklamace bývají složitější. Legislativa navíc určuje limity pro dovoz alkoholu, tabáku nebo masa pro osobní potřebu. Když je překročíte, hrozí zabavení zboží i pokuta.
