Člověk by soudil, že na největší záhady oceánu natrefí jen v kilometrové hloubce a níže. Onoho červencového dne roku 2015 však potápěči narazili na neznámý objekt v pouhých 22 metrech pod hladinou. Nešlo ani o širý oceán, ale o mělké vody poblíž malebného tureckého městečka. Co mělo být jen potápěčským výletem pro radost, se změnilo ve vědeckou senzaci, o které psal celý svět.
Vznášející se koule neznámého původu
Jedním z členů podmořské výpravy byl kameraman Lutfu Tanriover, jemuž se podařilo nahrát záhadný objekt na video. Jak později vypověděl, při natáčení prožíval pocity vzrušení i strachu. Koule velikosti osobního automobilu se vznášela ve dvacetimetrové hloubce a byla téměř neviditelná, jako by ji tvořila průhledná želatina. Potápěči netušili, odkud se vzala a co by to mohlo být.
První, co laika napadne, je samozřejmě UFO. Mohla do našeho oceánu takový kolos nastrčit mimozemská civilizace? Je to snad zárodek Vetřelce? Fantaskní spekulace se rozmnožily zejména poté, co Lutfu Tanriover zveřejnil nahrávku podmořské záhady na internetu.
Nebezpečné monstrum z hlubin
Potápěči měli velkou radost, když se jim ozval Michael Vecchione z Národního přírodovědného muzea v Washingtonu. Tento odborník na chobotnice vyjádřil domněnku, že jde o shluk vajíček olihně, a to dokonce největší, který kdy viděl. Tato vejce podle něj bývají zapouzdřena v průhledném obalu, který je chrání a drží pohromadě. Přesně tak, jak je zachytil kameraman.
Bylo vlastně štěstí, že potápěči při natáčení vajíček nepotkali i jejich "maminku". Tak obří masu totiž podle Vecchioneho může vytvořit jen monstrum, jakým je Ommastrephes bartramii. Tomuto hlavonožci se přezdívá červená létající oliheň a nejde o žádného mazlíčka, nýbrž tvora, který dorůstá délky 1,5 metru a jeho chapadla jsou posetá přísavkami s drobnými "zuby". A proč se mu říká "létající"? Létat tato oliheň samozřejmě neumí, ale ráda se vyšvihne nad hladinu a klouže vzduchem, přičemž používá ploutve jako křídla.
Červený ďábel
Podobně velký shluk vajíček zaznamenali vědci v minulosti jen jednou - patřil jinému druhu, olihni Humboldtové. Tato dvoumetrová oliheň je stejně fascinující jako nebezpečná. Španělsky hovořící národy jí říkají "diablo rojo" - červený ďábel. Má silný zobák jako papoušek a přísavky jí zdobí ostré zuby. Pokud vás kousne, může vám zlomit kost.
Odborníci na ní nicméně obdivují vysokou inteligenci. Má schopnost měnit barvu, čehož využívá ke komunikaci. Zjednodušeně řečeno, olihně Humboldtovy na sebe blikají, a tím se dorozumívají.
Proč jsou shluky vajec tak vzácné?
Jak vidíme, potápěči v Turecku tedy nenarazili na nic nadpřirozeného. Zmíněné olihně jsou v oceánu dobře známými a poměrně běžnými druhy. Je jen otázka, proč shluky jejich vajec vídáme v mořích tak vzácně. A nejen vzácně - dokonce natolik ojediněle, že je považujeme za záhadná tělesa z cizích světů.
Vědkyně Danna Staaf nabídla hned dvě vysvětlení. První souvisí s hloubkou - shluky vajec olihní málokdy připlují do mělkých vod při pobřeží. Druhým vysvětlením je pak velká rychlost, ve které se malé olihně z vajíček líhnou. Ven se proklubou už za tři dny, takže pravděpodobnost, že se k nim potopíte zrovna v ten pravý den, je opravdu nízká.
Jedna záhada ale zůstává. Čerstvě vylíhlá mláďata olihní jsou totiž tak slaboučká a nevyvinutá, že ani nemohou sama lovit. Jak mohou přežít a stát se dravými predátory, před kterými se třese půlka oceánu? Vědci si to nedokážou vysvětlit. Alespoň zatím.
Zdroje: deepseanews.com, nationalgeographic.com, smithsonianmag.com
