V roce 2023 byla odborníky publikována velmi rozsáhlá studie, zabývající se vznikem a původem složitých buněk. Tyto buňky, které jsou nazývány jako eukaryotické buňky, se objevily zhruba před jednou a půl až dvěma miliardami let, tedy dlouho potom, co jednodušší mikrobi již stihli transformovat tehdejší planetu Zemi.
Eukaryotická buňka neboli také eucellula, je buňka vyskytující se u eukaryot. Jedná se o organismy, jejich těla jsou složena z buněk s diferencovaným jádrem. Patří sem veškeré známé mnohobuněčné formy života přes živočichy, rostliny, houby, řasy či jednobuněčné organismy.
Jeden společný předek
Ve studii vedené výzkumníky z Texaské univerzity v Austinu se uvádí, že všechny tyto organismy, zvané eukaryoti se nacházejí uvnitř jedné větve stromu života a sdílejí společného předka v jedné konkrétní linii, nazývané Hodarchaeles. Vědci se již po delší dobu domnívají, že eukaryota vznikla tehdy, když tzv. archebakterie navázala spojení s bakterií využívající kyslík. Archebakterie žijí v bahně pod mořem, a tak museli vědci pro svůj výzkum nějaké získat.
Odborníci museli nashromáždit velké množství těchto archeí, aby pak při zkoumání genomů těchto archebakterií objevili evoluční stopy vedoucí k linii Hodarchaeales. Název této větvě je odvozen od říše bohů severské mytologie. Hodarchaeales ctí Hoda, což je slepý syn Odina a Frigg, který je lstí přiveden k tomu, aby zabil svého bratra Baldra.
Podle vědců se staré archeje vyvinuly před více než dvěma miliardami let, avšak jejich moderní potomci obývají planetu Zemi dodnes. Nacházejí se v sedimentech mořského dna a prosperují hlavně v horkých pramenech.
Zjištění při výzkumu
Mezinárodní tým odborníků testoval eukaryota v rámci stromu života, přičemž používal rozsáhlé soubory genetických markerů, které porovnával s genomy zvířat, rostlin, hub a dalších forem života. Z celé analýzy pak bylo zřejmé, že aukaryota se řadily do archeí, jenž byly blízce příbuzné s linií Hodarchaeales. Hodarchaeales podle zjištění vědců vypadají více jako rané verze eukaryotických buněk než jako méně jednoduché archebakterie, jak odborníci zpočátku očekávali.
Hodarchaeales je nám tak metabolicky více podobný, než si vědci zpočátku mysleli. Živí se organickým uhlíkem a preferuje spíše chladnější podmínky. Oproti tomu archebakterie využívaly k přežití oxid uhličitý a chemickou energii z okolí a žily s největší pravděpodobností v horkém prostředí. Nutno říct, že výzkumný tým pracoval s moderními genomy, ne s žádnými starověkými buňkami.
Výzkum pokračuje
Výzkum nadále pokračuje, jelikož vědci mají další cíl. V plánu je odběr většího množství vzorků sedimentů z horkých pramenů a sestavení dalších genomů, které by měly ještě více zpřesnit naše mikrobiální předky. Cílem vědců je zjistit, jak fungoval jejich metabolismus s prostředím na rané planetě Zemi.
Již teď je však více než jasné, že život na Zemi nezačal hned prehistorickými plazy a obrovskými stromy. Tento výzkum dokazuje, že vývoj byl mnohem pomalejší. Vše začínalo pozvolna od malých neviditelných mikroorganismů, kteří dodnes přetrvávají skrytě na naší planetě a ve svých DNA nesou začátky našeho společného stromu života.
Zdroj: ecoticias.com
