Paní Eva provází turisty Brnem už několik let a se stížnostmi se zase tak často nesetkává. Letos v září ale měla na starosti skupinku Italů, kterou po prohlídce města zanechala na náměstí Svobody, kde se konala tradiční oslava vína s ochutnávkou. "Myslela jsem, že to pro ně bude skvělý zážitek. Italové přeci víno milují a určitě rádi ochutnají i naše místní," vypráví Eva. "Neuvědomila jsem si, že vůbec neznají burčák."
Druhý den dorazila na smluvené místo jen polovina skupiny. Druhá polovina zůstala na hotelu kvůli zažívacím problémům a silným bolestem hlavy. "Vypili moc burčáku, mysleli si, že je to jenom nějaký mošt," popsala průvodkyně. "Jeden postarší pán s manželkou mi dokonce vynadali, že jsem je nevarovala. Prý jim je tak špatně, že už do Česka víckrát nepojedou."
Proč je burčák tak zrádný
Burčák je zvláštní kategorie nápoje, která se mimo Českou republiku moc nenalévá a nenajdete ji ani v tak vyhlášených vinařských oblastech, jako je třeba právě Itálie. Jde totiž o mezičlánek mezi moštem a vínem – hroznová šťáva je v procesu kvašení, kdy se hroznový cukr mění na alkohol. Zrádné je, že nikdy přesně nevíte, kolik alkoholu se nachází zrovna ve vaší sklenici. Mohou to být jenom 4 procenta, ale také klidně 7 %. A navíc to chutná jako lehoučká ovocná limonáda.
Burčák je tak sladký a osvěžující, že klidně vypijete tři kelímky a vůbec to v první chvíli nepocítíte. Vinné kvasinky ale stále žijí i ve vašem žaludku a z cukrů nadále vyrábějí alkohol. Když to s burčákem přeženete, v útrobách se vytvoří přetlak, který může vést k bolesti břicha, nadýmání a nehezkému průjmu.
Jedinečná tradice
Burčák je čistě středoevropský fenomén – kromě Česka ho najdete jen na Slovensku a na některých místech Rakouska. Jinde ve světě by vám podobný nápoj neprodali. Důvod je prostý: v jiných zemích tento produkt nemá tradici, a navíc vydrží pitelný jen pár dní, takže s ním nedá moc obchodovat. Nemůžete ho dodávat do zahraničí, přeprava přes hranice by ho proměnila v octovou břečku.
Dokonce i u nás má burčák omezenou sezónu, a to od srpna do konce listopadu, kdy se stáčí první hrozny. Vinaři ho nabízejí jen krátce, a právě to z něj dělá tak lákavý a trochu magický nápoj: není tu celoročně, přichází s babím létem a mizí s prvním mrazem.
Jak poznat kvalitní burčák
Kvalitní burčák voní po čerstvých hroznech, je jemně perlivý a bývá mléčně zakalený. Nápoj z bílých hroznů má barvu v odstínech od světle žluté po okrovou, z červených pak tmavě malinovou až purpurovou. Nesmí být kyselý ani cítit po octu. Pokud vám ho někdo nabízí v pochybném stánku u silnice, bez etikety a chlazení, pravděpodobně to nebude burčák, ale zkvašený mošt, po kterém si potýkáte s toaletou.
Pravý burčák se vyrábí pouze z českých nebo moravských hroznů, a je na to dokonce zákon. Jestliže na etiketě není uveden původ hroznů, název vinařství a datum výroby, mějte se na pozoru.
Přehánět by se to ovšem nemělo ani s burčákem kvalitním. Přestože jde o jeden ze symbolů českého podzimu, konzumovat by se měl s mírou. Jak říkají vinaři na Moravě: "Burčák se nepije na žízeň, burčák se ochutnává."
Zdroje: denik.cz, lidovky.cz, vlasta.cz
