Tohle místo v Česku dodnes budí hrůzu ve všech. Věřící se mu vyhýbají a lidé tu slyší zvláštní hlasy

Kostel svatého Jiří, stojící na návrší nad obcí Luková, má kořeny v roce 1352. Staletí byl vyhledávaným centrem dění a víry, jeho význam však postupně upadal. Zlobily jej požáry, zažil husitské války i úpadek po odsunu původního obyvatelstva. V roce 1968 při pohřbu spadla část omítky na smuteční hosty a kostel se pro věřící uzavřel.

Chátral, stal se terčem vandalů i zlodějů. Z původního vybavení přežily jen lavice. Peníze na opravy chyběly, a tak se zdálo, že kostel zmizí z mapy navždy. Zlom přišel v roce 2012. Tehdejší student západočeské univerzity Jakub Hadrava dostal nápad, jak unikátně upozornit na historii i neutěšený stav svatostánku. S pomocí spolužáků vytvořil třicet dva sádrových postav.

Děsivý kostel dodnes budí rozpaky

Ty v bílých pláštích a šátcích jako duchové připomínají někdejší věřící, kteří z Lukové pocházeli. Umělecká instalace přinesla, co dlouho scházelo – pozornost veřejnosti. Do kostela začali přijíždět turisté z celé republiky i ze zahraničí. Lidé zde obdivují nejen strašidelnou atmosféru, ale také nezvyklou krásu zchátralého místa, kde mezi rozpadajícími zdmi posedávají bílé postavy v modlitbě nebo rozjímání.

Právě díky originální expozici se o záchraně kostela začalo mluvit i v zahraničních médiích. Obliba přinesla víc než slávu. Dobrovolné příspěvky návštěvníků, ale i větší zájem státu a sponzorů umožnily kostel opravovat. Během sedmi let se podařilo investovat přes osm milionů korun. Pomohlo s tím především ministerstvo kultury, které část prostředků pravidelně uvolňuje v rámci programu záchrany architektonického dědictví.

Díky nim došlo ke statickému zajištění stavby, opravě střechy, kleneb, oken, fasády i krovu sakristie. Dnes patří kostel svatého Jiří k největším atrakcím regionu a každou sobotu od května do října přiláká stovky zájemců. Během jediného dne jich přijde i 800. Mnoho lidí zanechává drobné i větší dary přímo na místo, což umožňuje postupnou obnovu i restaurování interiéru.

Dnes je symbolem hrůzy i okázalosti

S výstavou se sžila i samotná Luková. Obyvatelé přijali sochy jako symbol nového začátku a kostel vnímají jako součást své identity. Podle zástupců místní farnosti i starosty Manětína získal svatostánek díky duchům šanci na nový život.

Především však přestal být strašidelnou ruinou a stal se důkazem, že i zdánlivě ztracené místo lze díky lidské kreativitě zachránit. Duchové tak místo děsí spíš svou opravdovostí, než by vzbuzovali úzkost. Turisté odjíždějí s pocitem zvláštního respektu – a obec může být na svou raritu právem hrdá.