Tohle místo léčí už po staletí. Skromné moravské lázně zná jen málokdo, jejich účinky jsou pověstné

Bochoř, malá obec na Moravě, je spojena s léčivým pramenem už několik století. Dnes se sem jezdí hlavně za úlevou od bolestí pohybového aparátu, i když oficiálně lázně nespadají do kategorie státem uznávaných léčebných zařízení s lékařským dohledem. Zdejší pramen má specifické složení – obsahuje síru i železo – a právě díky tomu bývá Bochoř přirovnáván k populárním Piešťanům.

Lidé, kteří tu podstupují koupele a zábaly, si pochvalují zlepšení stavu při revmatických potížích, bolestech kloubů i dalších potížích spojených s pohybem. Není to minerální voda v pravém slova smyslu, protože není nasycená oxidem uhličitým, ale právě její jednoduché složení z ní činí výjimečný zdroj. Koupel v této vodě ovšem není vhodná pro každého – například lidé s kardiovaskulárními potížemi by měli být opatrní. I proto se zde neléčí pod dohledem lékařů, ale spíš formou rehabilitace a relaxační péče.

Pramen, který léčí už po staletí

Kořeny lázeňské tradice v Bochoři sahají hluboko do minulosti. Už ve 14. století bylo toto místo spojováno s léčivou vodou. První písemná zmínka o zdejším prameni pochází z roku 1580 a o pár desítek let později se Bochoř dostal i na mapu světa – tehdy ho totiž zaznamenal do své slavné mapy samotný Jan Amos Komenský.

V průběhu staletí se v obci vystřídalo několik generací správců a vlastníků. Nejdříve patřily lázně olomouckému biskupství, později se o jejich rozvoj zasloužili lékaři z rodiny Palackých. Ti je následně prodali dvěma novým majitelům, kteří se pokusili navázat na tradici. Od padesátých let 20. století přešla správa lázní pod obecní správu a několik dalších dekád byly součástí městských služeb Přerova.

Zájem měl i Baťa

Jednou z nejzajímavějších epizod v historii lázní je doba mezi světovými válkami. Právě tehdy se o areál vážně zajímal Tomáš Baťa. Slavný podnikatel zvažoval možnost odkupu a měl ambiciózní plán – Bochoř rozšířit a vytvořit z něj významnější centrum odpočinku a léčby pro širokou veřejnost. K uskutečnění plánů ale nakonec nedošlo.

Lázně se přesto udržely v provozu i bez velkých investic. V devadesátých letech je převzala místní firma Služby města Přerova a péči o areál měl na starost tehdejší ředitel František Kavka, rodák z Bochoře. Pod jeho vedením pokračovalo skromné, ale důsledné udržování tradice.

Dnes působí Bochoř tichým dojmem. Není to destinace, kam by proudily davy. Právě v tom je však její kouzlo. Všechno tady má jiné tempo, lidé přijíždějí s konkrétním záměrem – ne na výlet, ale kvůli regeneraci. Vodu, která tu vyvěrá, znají generace a její účinky nepřestávají překvapovat. Bochoř možná nestojí na předních stránkách brožur cestovních kanceláří, ale v historii moravského lázeňství má své pevné místo. A pro ty, kdo ho znají, je to srdcová záležitost.

Zdroje: Kudyznudy.cz, laznebochor.cz