Nevadská jeskyně Lovelock původně nelákala archeology, ale společnosti vyrábějící hnojiva. Na přelomu 19. a 20. století, kdy ještě neexistovala hnojiva syntetická, se pro výrobu sbíraly různé přírodní materiály. Jedním z nejcennějších byl zetlelý netopýří trus, takzvané guano. A protože v jeskyni Lovelock žilo po dlouhá staletí tolik netopýrů, že jejich trus vytvořil v chodbách silné nánosy přirozeného kompostu, podnikatelé ho tu nejen sbírali, ale rovnou "těžili".
Právě při této těžbě dělníci objevili několik artefaktů vytvořených dávnou kulturou (a mnoho dalších svými krumpáči nechtěně rozbili). Na ten popud se sem sjeli místní archeologové, aby jeskyni prozkoumali po svém.
Tajemný sandál
Během vykopávek mezi lety 1912 a 1930 byla v jeskyni nalezena celá řada zajímavých předmětů, od úlomků kostí, nástrojů a zbraní až po různé nádoby a košíky. Co však vědce zaujalo nejvíce, byl sandál, který nesl známky nošení a na délku měřil 38 cm. Pro srovnání, největší konfekční velikost pánské obuvi je dnes 54 a odpovídá zhruba 36 centimetrům. Obvyklá však rozhodně není - většina moderních mužů nosí boty velikosti 42 a 44.
Jinými slovy, pokud si dnes někdo naměří velikost chodidla 38 cm, musí si nechat vyrábět boty na míru. Taková délka nohy je zkrátka velmi vzácná i v naší společnosti, natož abychom ji očekávali u původních obyvatel Ameriky, kteří jsou tradičně výrazně drobnější než Evropané.
Obři s rudými vlasy
Ta pravá senzace však teprve měla přijít. Nález pozůstatků muže a ženy na dně nedalekého vyschlého jezera na začátku 30. let otřásl vědeckým světem. Zatímco ženská kostra údajně měřila 260 cm, délka kostry jejího partnera prý dosahovala tří metrů. Záhadní obři navíc archeology udivili rudou barvou vlasů, zcela nezvyklou pro místní domorodé kmeny. Novinový článek dále popsal, že těla byla mumifikovaná, podobně jako to vidíme při nálezech v Egyptě.
Dnešní vědci dlouho považovali článek za smyšlený. Ve 20. a 30. letech minulého století nebylo úplně neobvyklé, že si archeologové v touze po slávě sem tam něco vymysleli. Nové výzkumy ale odhalují souvislosti, které stojí při nejmenším za pozornost.
Staré legendy ožívají
Domorodý kmen Pajutů, který dříve obýval velké části Nevady, si totiž z generace na generaci předával legendu o rudovlasých obrech, kteří kdysi okupovali jejich území. Pověst byla zpracována dokonce i písemně: dcera pajutského náčelníka Sarah Winnemucca Hopkins ji v roce 1882 odvyprávěla ve své knize nazvané Život mezi Pajuty: Jejich křivdy a nároky.
Podivnou rusovlasou rasu ale nenazývala "obry", nýbrž "barbary". Do Ameriky podle ní připluli po moři a k místním obyvatelům se nechovali zrovna přátelsky. Naopak, byli to zabijáci s kanibalskými sklony, kteří zneužívali své fyzické převahy k ovládnutí území a terorizování Pajutů.
Přesto nakonec nedokázali nad domorodci zvítězit. Místní kmeny se proti nim spojily a zahnaly je do jeskyně Lovelock, kterou následně zapálily. Kdo se pokusil utéct ven, schytal několik šípů do těla. Je zajímavé, že podobnou legendu o rudovlasých obrech si vyprávěli také indiáni v Peru – v 16. století ji zdokumentoval jeden ze španělských dobyvatelů.
Racionální závěry
Odborníci dnes připouštějí, že na pajutské legendě mohlo být něco pravdy. Vchod do jeskyně Lovelock skutečně nese známky po ohni a nelze vyloučit, že v Nevadě kdysi žil národ lidí nezvyklé výšky. Nejspíš ale nešlo o třímetrové obry - kostry popsané v článku z roku 1931 se nedochovaly, a není tedy možné je přeměřit. Rudou barvu vlasů i mumifikaci pak vědci připisují chemickým reakcím v prostředí bažin, kde byla těla objevena.
Co je ale jisté, jeskyně Lovelock byla obývána už od období kolem roku 1500 př. Kr. a zdejší kultura rozhodně nebyla primitivní. Dochované artefakty její výroby jsou dnes vystaveny v přírodovědném muzeu v nevadském městečku Winnemucca. Několik významnějších, jako například pozoruhodné kachní návnady, se dokonce dostalo do slavného muzea Smithsonian v New Yorku.
Zdroje: ancient-origins.net, ndtv.com, atlasobscura.com
