Tohle koupání nahání strach i největším odvážlivcům. Místo na pokraji propasti láká i děsí zároveň

Voda se tu tříští o skály, v dálce je vidět mlha z vodopádu, a pod hladinou číhá kluzká hrana, za kterou už není návratu. Přesto právě sem míří denně desítky turistů, kteří chtějí zažít pocit, že se koupou na samé hraně propasti.

Jediná kluzká skála a pod ní volný pád

Místo působí téměř neskutečně. Na první pohled je to jen malý přírodní bazén, ale ve skutečnosti se nachází přímo na hraně mohutných Viktoriiných vodopádů. Stačí se podívat dolů a před očima se rozprostře hluboký sráz, do kterého padá voda s ohlušujícím rachotem. Mezi turisty se říká, že jediným, co člověka dělí od pádu, je úzký pás kluzké skály pod hladinou.

Není divu, že Ďáblův bazének patří mezi nejnebezpečnější koupací místa na světě – a ne zdaleka každý se odváží sednout si přímo na jeho okraj. Když je období sucha, voda má nižší hladinu a proud je o poznání klidnější. Právě tehdy se tu lze vykoupat – voda sahá sotva po pas, a přestože člověk slyší hukot padajících mas vody, samotný bazének zůstává překvapivě klidný. Skála tu totiž vytváří jakousi vanu, ve které se proud zpomaluje a voda se točí v mírném víru.

Organizovaně nebo na vlastní pěst

Oficiální výlety k Ďáblovu bazénku zajišťují agentury, které turisty dopraví na blízký ostrov Livingstone, odkud je čeká krátká cesta k jezírku. Za přibližně 90 dolarů dostanou jízdu lodí, výhled z ostrova a v případě příznivých podmínek i koupel na hraně vodopádů. Součástí výletu bývá i piknik – vše bezpečně pod dohledem průvodců.

Jenže ne každý si takový výlet může dovolit. Někteří proto volí levnější cestu – místní mladíci jim nabídnou neoficiální doprovod, obvykle za zlomek ceny. Vezmou je přes klidnější úseky řeky, pěšky a bez velkých příprav. Jenže s nižší cenou přichází i větší riziko. Chybí zajištění, chybí ochrana a když se něco pokazí, pomoc je daleko.

Adrenalin, který nejde popsat

Ti, kdo se odvážili do bazénku vstoupit, často popisují směs strachu, fascinace a nadšení. Když člověk sedí na skále a pár centimetrů od něj mizí voda v hlubině, všechno se zpomalí. Rozum křičí, že je to šílené, ale tělo zůstává paralyzované. Pud sebezáchovy je silný a nikdo se jen tak bezmyšlenkovitě nevyklání přes okraj.

Bohužel i tady se občas stane neštěstí. Nejčastější příčinou není přímo síla vody, ale nepozornost. Lidé se příliš soustředí na mobil nebo fotoaparát a zapomenou, kde přesně stojí. A právě to může být osudové.

Pády, které se vryly do paměti

Historie si pamatuje několik tragických událostí spojených s tímto místem. V roce 2009 uklouzl neoficiální průvodce při snaze pomoci turistovi a zřítil se z výšky téměř 90 metrů. A nebyl jediný. O dva roky později přišel o život další návštěvník, který se vydal k vodopádům mimo oficiální trasu.

V roce 2013 měl jeden z pádů naštěstí šťastný konec. Čínský turista, který se přiblížil příliš blízko okraji, spadl do pětadvacetimetrové hloubky. Zbrzdila ho vegetace a místo tragédie skončil pád jen s odřeninami. Podle svědků ho opět zradila snaha zachytit ideální fotografii.

Stačí se jen dívat a zastaví se vám dech

Ne každý se do vody odváží. A ani nemusí. Stačí sledovat ostatní – turisty, kteří stojí na hraně, opatrně se posouvají ke kraji a zkoušejí sílu vlastního strachu. I samotné pozorování jejich pohybů je zážitkem, ze kterého běhá mráz po zádech. Spadnou? Snad ne. Ale napětí visí ve vzduchu.

Kdo hledá jinou dávku adrenalinu, může zkusit bungee jumping z mostu nebo divoký rafting na Zambezi. Ale upřímně – máloco se vyrovná tomu, když člověk sedí ve vodě a pár centimetrů od něj se řítí voda do propasti.

Zdroje: Dromedar.sk, autorský text, BBC