Česká kuchyně není jen o svíčkové a řízcích. Běžně si pochutnáváme na lahůdkách, které nám připadají běžné a normální, ale cizincům se z nich obrací žaludek. O co jde? Především o produkty oblíbených českých zabijaček, tedy tlačenku a jelito. Působí nezvykle už od pohledu, ale další překvapení turisty čeká ve chvíli, kdy zjistí, co to vlastně jedí!
Tlačenka: pochoutka z nohou i hlavy
Dát si tlačenku s octem, cibulí a nejlépe i vychlazeným pivem je česká klasika nejen v hospodách, ale i doma u televize. Většina z nás tuší, z čeho všeho se tato tradiční pochoutka vyrábí, ale cizincům to přece jen může připadat přinejmenším zvláštní.
Nejenom libová svalovina, ale také nohy, hlava, srdce, jazyk a kůže z prasete jsou běžnou součástí tlačenky. To všechno se navíc zabalí často do žaludků nebo střev, ačkoliv se dnes poměrně běžně používají také umělé obaly. Divíte se, že to mnohé turisty takřka vyděsí?
Krev a vnitřnosti v jelitech
Snad ještě trochu odpudivěji může na cizince působit složení další oblíbené zabijačkové pochoutky, tedy jelita. Hlavní roli zde hraje méně hodnotné maso, jako je hlava, vnitřnosti v čele s játry a plícemi, a kůže. K tomu všemu se přidá krev a směsí se následně naplní střívko. Pokud jste se odmala účastnili rodinných zabijaček, nejspíš vás celý proces včetně použitých surovin nechává chladnými. Ale pokud byste vůbec netušili, cože to vlastně jíte, patrně by to s vaším žaludkem trochu zahoupalo.
Tradice zabijaček
Zabijačky, ať už se k tomu dnes mladí Češi nebo cizinci staví jakkoliv, mají v naší zemi dlouhou tradici. Sahá až do středověku a jejich účel byl jednoduchý: zajistit dostatek jídla na zimu. Žádná část vepře nesměla přijít nazmar, a proto se do zabijačkových produktů přidává skutečně všechno, od hlavy po nohy, krev a kůži.
Tradičně se vepř porážel v období před Vánoci, později i během masopustu, což mělo i další praktický důvod. V zimě se totiž maso snadněji uchovávalo. Postupem času už odpadla nutnost budovat velké zásoby masa na chladné měsíce, ale převážil další účel zabijaček, a to společenský.
Zabijačky totiž představovaly také chvíli, kdy se sejdou sousedé nebo celá vesnice, zpívá se, tancuje a hoduje na oblíbených pochoutkách. Zároveň jde ale o tradici, která je velmi pracná. Nejenže je potřeba nějakou dobu vepře vykrmovat, ale celý zabijačkový den je už od brzkého rána plný úkolů pro každého člena široké rodiny.
Proč cizinci ohrnují nos?
Pro spoustu z nás vzácné dobroty, pro cizince něco odpudivého. Proč tomu tak je? Roli hraje samozřejmě to, že my v tlačence nebo jitrnici cítíme kus tradice a možná i nostalgie z dětství. Cizincům ale často překáží psychologická bariéra. Představa toho, že pojídají krev nebo vepřovou hlavu, je pro ně zkrátka nepřijatelná. Dnes jsme přece jen zvyklí konzumovat jen vybrané části prasete a ostatní považujeme za odpad.
Další překážkou je samotná struktura těchto pochutin. Tlačenka je rosolovitá, jelito zase hutné, těžké a mastné. Do toho všeho se mohou promítat také náboženské a kulturní rozdíly.
Pravdou ale je, že podobná “extrémní” jídla najdeme i v mnoha jiných zemích. Ať už jde o pojídání syrových ryb v Japonsku, francouzská žabí stehýnka, nebo filipínský balut, což je vařené kachní embryo. Oproti tomu působí trocha krve a vnitřností ještě poměrně přijatelně, co říkáte?
Zdroje: eurozpravy.cz, wikipedia.org, goody77.cz
