Tato jména byla za socialismu výsadou elity. Dnes je rodiče dávají svým dětem čím dál častěji

Když se podíváme zpět do období první republiky, najdeme zde směsici inspirací, která dnes může působit překvapivě – tehdejší rodiče se totiž často nechávali ovlivnit filmovým plátnem. Oblíbené herecké tváře se stávaly předlohou pro jména novorozeňat, a tak bylo běžné, že se v rodinách objevovala jména inspirovaná stříbrným plátnem.

Výrazným rysem té doby byly i zdrobněliny zapisované rovnou do rodného listu. U holčiček bylo například zcela běžné, že jméno jako „Miluška“ nebylo jen milou přezdívkou, ale oficiálním jménem v matrice. Vedle toho se stále držela silná tradice biblických jmen – Marie, Jan nebo Josef se objevovaly napříč generacemi a zůstávají populární dodnes. Z ne zcela vysvětleného důvodu se tehdy často sahalo také po jménech začínajících písmenem A – jména jako Augusta nebo Albína nebyla ničím neobvyklým.

Nástup socialismu přinesl zcela nový přístup. Společnost se proměňovala, a s ní i vnímání toho, co je „vhodné“ jméno. Zájem o okázalá či „prvorepublikově nóbl“ jména rychle opadl. Odrážela totiž podle tehdejšího vnímání minulost, kterou se nová společnost snažila překonat.

Jména za socialismu se neustále opakovala

Stejně tak se vytrácela jména německého původu – nejen kvůli historickému kontextu druhé světové války, ale i kvůli snaze posílit národní identitu. Do popředí se začala dostávat jména jednodušší, modernější, zvukově jasná a snadno vyslovitelná. V československých domácnostech tak rostla obliba jmen jako Libor, Luděk, Renáta nebo Iveta. Cizí nebo příliš západně znějící jména se naopak z veřejného prostoru spíše vytrácela – zněla nepřirozeně a někdy dokonce vzbuzovala nedůvěru.

Zajímavé je, že právě jména, která byla kdysi vnímána jako příliš vznešená nebo cizí, dnes prožívají svůj návrat. Například jméno Alexandr. Ačkoliv by se dalo očekávat, že jeho popularitu podpoří třeba politické postavy jako Alexander Dubček, realita byla opačná. Jméno se objevovalo spíše zřídka a bylo považováno za neobvyklé. Až po revoluci se jeho hvězda zvedla – nejvíce díky zkrácené a univerzální podobě Alex. V řečtině má toto jméno význam „ochránce lidu“, což možná v dnešní době, plné výzev a nejistot, rezonuje víc než kdy dřív.

Podobný příběh má i Alžběta, kterou dříve mnozí vnímali jako jméno příliš propojené s britskou aristokracií. V socialistickém prostředí, kde šlechta rozhodně nepatřila mezi ideály, proto zůstávala spíše na okraji. Dnes je situace opačná – nejen Alžběta, ale i její varianty jako Isabela či přístupnější Eliška, patří mezi nejoblíbenější jména vůbec. Všechny mají společný hebrejský původ a krásný význam: „Bohem zaslíbená“.

Netradiční jména se dávají i dnes

Jméno Viktorie se kdysi potýkalo s podobným problémem – příliš silná asociace s královnou a opět s elitářským světem. U mužské verze Viktor takový odstup nevznikal, a proto se vyskytovala častěji. Přitom význam obou jmen – „vítěz“ – je nadčasový a i dnes působí sebevědomě a silně. Právě proto se obě verze v posledních letech opět vrací do módy.

Specifickou skupinou jsou jména německého původu. Ta byla dlouhá desetiletí téměř tabu, zejména kvůli historickému břemeni. Přesto se v dnešní době s překvapením setkáváme s dětmi, které nesou jména jako Albert, Alois, Hugo nebo Jindřich – právě poslední z nich má přímou vazbu na německý ekvivalent Heinrich.

Ani dívčí jména nezůstávají pozadu. Amálie, Berta, Vilma nebo Linda dnes zní čím dál častěji na dětských hřištích i ve školkách. Mnohdy za nimi stojí snaha rodičů odlišit své dítě, dát mu jméno, které není na každém kroku, a zároveň má určitý retro či elegantní nádech.