Muži v první chvíli netušili, na co vlastně narazili. Domnívali se, že jde jen o nějaké staré harampádí zapomenuté v sutinách. V bedýnkách ale spatřili množství kovových předmětů. Poznali, že jde o stříbro. A že nešlo jen o pár náramků – poklad obsahoval kromě šperků také stříbrné poháry, příbory, podnosy a svícny. Navíc ho doplňovaly stovky mincí, z nichž mnohé pocházely ještě z doby Václava IV. a Vladislava Jagellonského. V bedýnkách se kromě toho ukrývaly i carské rubly a československé peníze z období první republiky, což později odborníkům napovědělo, kdo a kdy poklad za zdí uschoval.
Tři dělníci, kteří bedny objevili, jako cizinci netušili, koho o nálezu informovat. Zvolili proto řešení nejbezpečnější a zavolali policii. Muži zákona byli dost překvapeni, nicméně poklad zajistili a předali do rukou pracovníků Muzea hlavního města Prahy. Ukázalo se, že celková hmotnost nalezeného stříbra dosahuje 493 kilogramů a jeho hodnota se šplhá k 7 milionům korun. Rozběhla se zákonná šestiměsíční lhůta, ve které se mohl k pokladu přihlásit jeho původní majitel. Nikdo se ale neozval, a tak cennosti po třech letech legálně připadly městu.
Opatrný stříbrník
Sbírka takového množství stříbrných předmětů a mincí z různých historických období není v pražských domech obvyklá. Podle odborníků ji musel uchovávat někdo, kdo se stříbrem přímo pracoval. Této teorii nasvědčoval i fakt, že se v pokladu nacházel i dosud neopracovaný materiál. Podle restaurátorky kovů Světlany Spiwokové sbírku nashromáždil v první polovině minulého století pražský stříbrník Josef Vokurka, který v oboru působil od roku 1908.
Bedny se stříbrem v domě zazdil nejspíš v období druhé světové války nebo těsně po ní. V té době bylo běžné, že lidé své cennosti ukrývali – nejprve před nacisty a hned poté před Rudou armádou. Josef Vokurka svůj poklad schoval tak důkladně, že byl objeven zcela náhodně až po 60 letech.
Motivující odměna
Ačkoli pražský magistrát neměl povinnost nálezcům vyplatit odměnu, radní se shodli, že si ji zaslouží. Každý ze tří ukrajinských dělníků nakonec dostal za své poctivé jednání 200 tisíc Kč. Město tak chtělo motivovat další potenciální nálezce pokladů, aby cennosti s historickou hodnotou svědomitě nahlašovali.
Trochu šokující však byla reakce bytového družstva, které dům v Duškově ulici vlastní. Jeho předsedkyně Lenka Cihelková tehdy vyjádřila rozhořčení nad tím, že dělníci hned kontaktovali policii, místo aby nález pokladu nejprve nahlásili družstvu, které si je najalo. "Navíc si myslíme, že by případné nálezné mělo připadnout bytovému družstvu a nikoli dělníkům," citoval předsedkyni Pražský deník.
Podle právníků přitom nálezné vždy náleží nálezci a majitel příslušné nemovitosti či pozemku na ně nemá nárok. Pokud nalezené předměty odborníci označí za archeologický poklad, nálezce dostane odměnu 10 % z ceny ryzího kovu na trhu. V případě, že nejde o drahé kovy, nálezné se určí podle kulturně-historické ceny předmětu. Stříbro nalezené v Duškově ulici bohužel archeologickým pokladem nebylo, protože pocházelo z první republiky. Praha tedy teoreticky nemusela nálezcům vyplatit vůbec nic. Jak ale tehdy uvedl radní Václav Novotný pro Lidovky.cz, "nálezci poctivým jednáním přispěli k tomu, že se Praha stala vlastníkem hodnotných věcí, a odměnu si proto zasloužili."
Zajímají vás poklady? Podívejte se na pět významných, které byly nalezené na našem území:
Zdroje: lovecpokladu.cz, lidovky.cz, prazsky.denik.cz
