Nejde totiž o šek ani o akcii a vlastně to není ani bankovka v dnešním slova smyslu. Státovka v nominální hodnotě pět tisíc korun patřila k prvním platidlům nově vzniklého Československa a v oběhu se moc dlouho neohřála. Vznikla krátce po první světové válce, v době, kdy se republika snažila osamostatnit nejen po národní, ale i po finanční stránce. Státovka se tiskla podle vzoru staré rakousko-uherské tisícikoruny z roku 1902, kterou navrhl vídeňský malíř Heinrich Lefler. Na bankovce zpodobnil svou snoubenku, operní pěvkyni Minu Weismüller.
Stoletý papírek, který se stal legendou
Československá verze měla být jen dočasná – šlo o provizorní řešení, než stát vydá vlastní návrhy. A právě tato provizornost z ní učinila poklad. Státovka byla v oběhu sotva dva roky. V roce 1920 ji vláda začala stahovat a nahrazovat modernějšími bankovkami s lepší ochranou proti padělání.
Většina státovek skončila v ohništi nebo ve strojích, které staré peníze likvidovaly. Kusy, které přežily, bývaly často znehodnocené děrováním – takzvanou perforací. Neperforované exempláře jsou dnes extrémně vzácné. V soukromých sbírkách jich podle znalců existují jen dva kusy.
Rekordní dražba
Když se jeden z nich na jaře roku 2024 objevil v pražské aukční síni, sběratelský svět nastražil uši. Aukční dům k dražené státovce přiložil certifikát pravosti i odborný posudek soudního znalce a vyvolávací cenu stanovil na 2,5 milionu korun. Stačilo několik minut, aby částka vystřelila několikanásobně vzhůru a nakonec se zastavila na neuvěřitelných 25 680 000 korunách. Nikdy předtím se žádné československé papírové platidlo neprodalo za tolik peněz. A i když je částka ohromující, pro sběratele je to splněný sen – protože takový kus se na trhu objeví možná jednou za život.
Pro srovnání, v roce 2020 se dražila perforovaná, tedy znehodnocená verze téže státovky. Cena se v tomto případě vyšplhala na 14,5 milionu korun, což byl sám o sobě rekord. Pokud se tehdy někdo zaobíral otázkou, kolik by asi stála státovka neponičená, dnes už má jasno.
Co to vlastně byla státovka
Dnes už to skoro nikdo neví, ale rozdíl mezi státovkou a bankovkou kdysi nebyl jen slovní. Zatímco bankovky vydává národní banka, státovky vydával přímo stát a používaly se mimo jiné k úhradě daní a státních poplatků. Ekonomicky fungovaly stejně, právně ale měly jiný status.
Dnes už v Česku žádné státovky neplatí – máme jen bankovky a mince. Ale právě tato raritní pětitisícovka z roku 1919 je připomínkou doby, kdy to bylo jinak.
Zločin vydělává i po sto letech
Vzácná pětitisícovka měla ve své době velkou slabinu - bylo snadné ji padělat. Mezi lety 1920 a 1931 úřady zachytily více než čtyři stovky padělků, které nejčastěji pocházely z padělatelských dílen ve Vídni a v polské Częstochowé.
Je paradoxem, že i tyto falešné státovky jsou dnes předmětem sběratelského zájmu. Na poslední aukci se jejich cena vyšplhala z vyvolávacích padesáti tisíc na stovky tisíc korun. Ironií osudu tak zločin z doby policejního rady Vacátka vydělává spekulantům velké peníze i po sto letech.
Lovci pokladů na půdě
Šance, že objevíte pětitisícovou státovku ve staré krabici po pradědečkovi, je podle odborníků mizivá. Čas od času se ale podobný zázrak stane. Lidé občas vyhrabou na půdě starý kus papíru, aniž tuší, že má cenu luxusního auta - nebo v tomto případě dokonce hodnotu luxusní pražské nemovitosti.
A tak možná stojí za to prohrabat staré knihy, kufry a šuplíky. Nikdy nevíte, jestli mezi dávno nepotřebnými papíry neleží pětitisícovka, která napsala kus československé historie a dnes má cenu malého jmění.
Zdroje: artplus.cz, idnes.cz, forbes.cz, e15.cz
