Řeč je o skořici Cassia, známější jako čínská skořici, která obsahuje vysoké množství látky zvané kumarin – a která je v českých domácnostech nejrozšířenější, protože je citelně levnější než její cejlonská varianta. Kumarin je přírodní aromatická sloučenina, která dodává Cassii charakteristickou vůni a chuť. Bohužel jde zároveň o látku, která ve větším množství dokáže poškodit játra a ledviny.
Pozor na kumarin
Riziko zdravotních dopadů konzumace kumarinu se zvyšuje u lidí s oslabenou imunitou nebo u pacientů, kteří užívají léky už tak zatěžující metabolismus jater. Stejně tak je kumarin ve větším množství nebezpečný pro děti. Evropský úřad pro bezpečnost potravin proto stanovil tolerovatelný denní příjem kumarinu, který odpovídá množství zhruba půl čajové lžičky skořice Cassia denně pro dospělého člověka. Takové množství se zdá sice relativně vysoké, jenže při konzumaci vánočního cukroví nebo štrůdlu ho překročíme celkem snadno.
Evropa na vážkách
Právě kvůli kumarinu zavedly některé evropské státy přísnější regulace. Dánsko a Německo omezily používání kumarinu v průmyslově zpracovaných potravinách, výrobci si proto musí hlídat, kolik Cassie do svých receptur přidávají. Podobná pravidla platí i ve Francii a seznam zemí, které od používání kumarinu upouštějí, se pozvolna rozšiřuje. Úplný zákaz čínské skořice zatím nehrozí, samotné omezení jejího používání ale jasně poukazuje na to, že není skořice jako skořice.
Čínská versus cejlonská skořice
Na českém trhu se o problematice kumarinu zatím příliš mnoho nemluví. Drtivá většina spotřebitelů ani netuší, že existuje více druhů, a v obchodě často sáhnou po té levnější. K dostání jsou u nás přitom dva druhy, čínská neboli Cassia a cejlonská, které se též říká pravá. Její chuť je jemnější a sladší, barva je o poznání světlejší.
Rozdíl je patrný hlavně u skořice celé, tedy u sušené kůry skořicovníku. Při svinutí se pravá skořice skládá z více tenkých vrstev připomínajících doutník. Obsah kumarinu je v ní minimální, řádově až tisíckrát nižší než u Cassie.
Oproti tomu je skořice Cassia tmavší, tvrdší, méně sladká a často štiplavá. Je levná, proto se v potravinářství běžně používá a na pultech českých obchodů dominuje právě ona.
Zmatek v označování
Za zásadní problém v orientaci spotřebitelů při nákupu skořice považují odborníci nedostatečné označování původu skořice. Na obalech totiž většinou nenajdete uvedení toho, zda je o skořici čínskou nebo cejlonskou. Pokud sáhnete po běžném sáčku v supermarketu, je téměř jisté, že si domů nesete skořici Cassia. Výjimkou bývají specializované obchody nebo obchody se zdravou výživou, kde je cejlonská skořice uváděna přímo pod svým latinským názvem Cinnamomum verum. Spotřebitel, který se o problematiku kumarinu v potravě nezajímá, tedy pravidelně konzumuje rizikovější variantu.
Nebezpečí spočívá v pravidelné konzumaci
Jedna porce krupicové kaše zasypané skořicí nepředstavuje pro zdraví žádné riziko. Nebezpečí spočívá v dlouhodobé a časté konzumaci, při které je organismus vystaven zvýšenému příjmu kumarinu. V rodinách, kde se pravidelně peče, děti si sypou skořici na pokrájená jablka a dospělí si s ní provoní kávu, může být výsledná zátěž pro játra překvapivě vysoká. Podle lékařů se chronické vystavení vyšším dávkám kumarinu může projevit únavou, bolestmi hlavy i vážnějším poškozením jater.
Vydá se Česko po stopách Německa?
Za zásadní krok v rámci ochrany veřejného zdraví považují odborníci změnu v informovanosti spotřebitelů. Požadovat po výrobcích údaj o původu skořice je malým, ale nejdůležitějším bodem celého procesu. Statisíce Čechů si zatím do jídla přidávají koření, které sice krásně voní, nepozorovaně ale ničí jejich játra a ledviny.
Zdroj: jimejinak.cz, dumazahrada.cz, vlasta.cz
