Češi jsou národ houbařů. To je všeobecně známá věc. Být to olympijskou disciplínou, nepochybně bychom si posbírali zlatý hřib. A z něj pak udělali smaženici.
Ovšem i zkušeného sběrače, který během podzimních měsíců tráví více času v lese, než doma, občas něco překvapí. V tomhle případě to může být sírovec žlutooranžový. Tento druh roste i v Česku, ačkoli ho často lidé nesbírají, kvůli jeho odpornému vzhledu. Naštěstí jeho vzhled nijak neovlivňuje chuť. Ta je totiž skutečně výborná a překvapivě připomíná kuřecí maso.
Jak vypadá?
Sírovec žlutooranžový, latinsky nazývaný Laetiporus sulphureus, je dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých. Je třeba si ho nezaměnit s příbuzným sírovcem horským, ten totiž není jedlý. Ovšem poznat sírovec žlutooranžový není nijak těžké. Díky jeho výrazným barvám a neobvyklému tvaru to zvládne i začátečník.
Vzhledem k názvu vás jistě nepřekvapí, že sírovec žlutooranžový má skutečně jasně žlutou až žlutooranžovou barvu. Na povrchu houby se střídají sytější odstíny s těmi bledšími a tvoří zajímavé pásy. Starší sírovce pomalu blednou, dokud nemají spíše bělavou barvu. Tyto jedince už nemá ani smysl sbírat, jelikož sírovec se stářím ztrácí kromě barvy také svou výtečnou chuť.
Co se týče tvaru, klobouk má v mládí spíše tvar hlízovitý. Nezůstává tak ale napořád a časem se změní v polokruhovitý až vějířovitý. Rovněž je také vrásčitý a nepravidelně zvlněný.
Kdy a kde je nejlepší tuto pochoutku hledat?
Tato houba neroste, jak byste zřejmě čekali, na zemi v mechu, nýbrž na dřevě. Většinou si vybírá buďto oslabené kmeny nebo nebo silné větve listnatých stromů. Mezi ty nejčastější patří dub, topol, různé ovocné stromy a z jehličnanů modříny. Na stromech ho spatříte jednoduše a to nejen jeho výraznou barvou. Zpravidla totiž roste několik sírovců na jednom kmeni. Tyto nápadné trsy rostou střechovitě nad sebou a vzájemně srůstají. Průměr některých z nich pak může měřit až úctyhodný jeden metr. Jen skutečně těžko tuto lahůdku minete.
K nalezení sírovce nemusíte nutně vyrážet hluboko do lesa. Ačkoli ano, tam nepochybně také bude, vyskytuje se i podél vodních toků, v parcích, výjimečně ve městech. Anebo, pokud budete mít štěstí, třeba rovnou ve vaší zahradě na některém z ovocných stromů. I když nutno podotknout, že toto by bylo zároveň tak trochu prokletím. Sírovec je totiž kromě delikatesy nebezpečným parazitem. Může způsobit hnilobu dřeva a lámavost větví.
Jeho velkou výhodou je, že ho lze najít po značnou část roku. Začíná se objevovat během května, přes celé léto až zhruba do konce října. To je celých 6 měsíců, kdy si ho můžete vychutnat. A jak to udělat?
Jak si houbu vychutnat?
Existuje několik různých receptů, ve kterých sírovec můžete využít.
Jelikož jeho chuť skutečně připomíná kuřecí maso, vynikat bude spolu s kari omáčkou a rýží. Pokud nemáte náladu na experimenty, nikdy vás jistě nezklamou výborný houbový řízek. Ideálně se sýrem a šunkou.
Zdroje: cs.wikipedia.org, myko.cz, houbickavkuchyni.cz
