Země s nejvyšší rozvodovostí překvapivě nenajdete na bouřlivém jihu, ale v chladných severských krajích. Jsou jimi pobaltské státy Lotyšsko a Litva, kde na 1000 obyvatel připadají nejméně 3 rozvody. Hned za nimi následují Dánsko, Švédsko a Estonsko. V první desítce se dle analýz Eurostatu umístili i Češi, konkrétně jim patří sedmé místo. Na tisíc obyvatel u nás připadá zhruba 2,25 rozvodu, což znamená, že téměř každý druhý pár, který si kdysi řekl "ano", jednoho dne skončí u soudu.
Sbal si kufry a sbohem
V Česku se každoročně rozvede přes 20 tisíc manželství. Lidé, kteří kdysi plánovali společnou rodinu a budoucnost, se rozcházejí v průměru po 13 letech. Nejrizikovější období pak nebývá hned po svatbě, ale zhruba čtvrtý nebo pátý rok. Je to přesně ta doba, kdy se z lásky stává rutina, začínají vám vadit ponožky poházené okolo postele a způsob, jakým partner srká polévku. Zamilovanost mizí a přichází střet s realitou.
Rozvod ale málokdy přijde ze dne na den. Konec vztahu začíná pocitem odcizení, který se postupně prohlubuje, až si to jednoho dne člověk přizná nahlas. A když v tu chvíli usoudíte, že je lepší se rozejít než setrvávat v nefunkčním svazku, je to už jen krůček od vyplnění rozvodového formuláře.
Proč se vlastně rozvádíme
Důvody k rozvodu se tradičně opakují pořád dokola – nejčastěji jde o nedostatek komunikace, finanční stres, odcizení nebo prostě ztrátu zájmu. Nebývá to jedna velká hádka, ale desítky malých tichých večerů, kdy si dva lidé už nemají co říct.
Někteří partneři se navíc během let vyvinou jiným směrem. Žádný člověk nezůstane celý život stejný, jako byl ve svatební den. A když se neměníte společně, ale každý jinak, může se stát, že se najednou přestanete poznávat, až nakonec padne ta osudová věta: "Ty už nejsi ten Jirka, kterého jsem si brala!"
Co se týče nevěry, ta podle psychologů často vychází už z existující krize. Může jít ale o tu poslední kapku nebo ten moment prozření, kdy si uvědomíte, že už to nemá smysl táhnout dál.
Společnost se mění – a manželství také
Přestože se Česko umístilo v žebříčku rozvodovosti poměrně vysoko, v dlouhodobém měřítku se míra rozpadů manželství u nás snižuje. Odborníci tento trend spojují s pozdějším vstupem mladých lidí do chomoutu: zatímco dříve bylo normální, že se mladí brali hned po skončení střední nebo vysoké školy, dnes si dávají více na čas. Nejprve si chtějí užít života, vytvořit zázemí a urovnat hodnoty. Do manželství proto vstupují už jako zralejší osobnosti a více promýšlejí, jaký partner či partnerka by se k nim nejlépe hodili.
Zvýšená opatrnost a rozvaha hrají roli i v dalším zvláštním jevu: většina rozchodů dnes probíhá civilizovaněji než dřív. Více než polovina rozvedených párů podává žádost společně, bez zbytečných sporů. Možná to ukazuje, že jsme psychicky dospěli – už nehledáme viníka, ale prostě uznáme, že to nevyšlo. A jsme odhodláni žít dál.
Kdo se rozvádí nejméně
Na opačném konci evropského žebříčku rozvodovosti stojí státy se silnou katolickou tradicí. Konkrétně jde o Maltu, Irsko, Itálii a Chorvatsko, které hlásí méně než jeden rozvod na tisíc obyvatel. Statistiky ale ukazují, že to možná nebude jen náboženství, co místní páry udržuje pospolu i přes výraznější neshody. Právě v těchto zemích totiž lidé častěji žijí jen na psí knížku a formální manželství raději ani neuzavřou. Inu, i tohle může být cesta, jak snížit rozvodovou statistiku...
Zdroje: statistikaamy.csu.gov.cz, echo24.cz. ec.europa.eu
