Když robot po více než půl roce nečekaně znovu vyplul, měl v paměti data z míst, která byla do té doby jen bílým místem na mapě. Vědcům se otevřel jedinečný pohled pod ledovou vrstvu hlubokou stovky metrů v oblasti, která patří k nejhůře zmapovaným na světě.
Neplánovaná cesta změnila výzkum
Prostředí pod ledovou vrstvou je pro výzkumné týmy nedostupné. Ledové police Denman a Shackleton jsou tlusté až kilometr a vrtání přes takovou masu je logisticky i finančně extrémně náročné. Argo float, který měl původně měřit v běžně přístupných vodách, se tak nevědomky dostal do místa, kam žádné zařízení předtím neproniklo.
Zatímco byl robot uvězněný pod ledem, každých několik dnů zaznamenával kompletní sloupce dat o mořském dnu a ledové vrstvě. Podle vědecké zprávy publikované v Science Advances měření zahrnovala profily teplot a slanosti. Ty odhalily strukturu vodních vrstev a jejich cirkulaci pod oběma z vrstev ledu.
Ukázalo se například, že pod ledovcem Denman protéká teplejší hlubinná voda, která už nyní způsobuje tání zezdola.Oproti tomu pod ledovou policí Shackleton bylo robotem zaznamenáno převážně chladné prostředí bez významného přístupu teplé vody.
Vědci poprvé zjistili, co se děje pod povrchem
Robot nasbíral téměř 200 profilů, čímž vytvořil nejucelenější podledový řez ledovými šelfy východní Antarktidy vůbec. Získaná data přinesla nové poznatky o termoklimatech a přítomností teplé vody v oblasti. Objevily se i dosud nezmapované hluboké kanály pod ledovou policí Shackleton, které by v budoucnu mohly sloužit jako tunely pro pronikání teplé vody dále do systému.
Na základě dat se vědci domnívají, že Denmanův ledovec je v kritickém stavu a už dnes jej ohřívá hlubší oceánská voda. Shackletonův šelf je dle zachycených dat zatím chráněný - při změně oceánských proudů by však mohl být také ohrožen přítomností teplejší vody.
Data potvrzují existenci složitého vertikálního systému čtyř cirkulačních buněk, které rozvádějí teplo a ovlivňují rychlost tání. Takto přesná pozorování zatím žádný jiný přístroj nepřinesl.
Vrstvy ledu, které drží celý kontinent
Antarktické vrstvy ledu fungují jako bariéra. Brzdí tok pevninských ledovců a tím zpomalují stoupání hladiny oceánů.
Pokud se jejich základna začne rychleji tavit, ledovce se mohou rozjet a přispět ke globálnímu růstu hladiny o metry.
Denmanův ledovec sám o sobě obsahuje led, který by po úplném kolapsu zvýšil hladinu světových oceánů o zhruba metr a půl. Výzkumy z Argo floatu ukázaly, že systém je už dnes ve stavu, kdy by i mírné oteplení vody mohlo způsobit rozsáhlé tání systému a jeho kolaps.
Robot prováděl měření i mimo dosah satelitů
Robot dokázal měřit i v momentech, které mu nedovolily komunikovat se satelity.Kdykoli narazil na led, zaznamenal přesnou hloubku ledové police nad sebou. V kombinaci se satelitními mapami to vědcům umožnilo zpětně sestavit jeho cestu.
Malý robot, velký krok pro výzkum
Argo floatpotvrdil, že i jednoduché a levné technologie mohou přinést zásadní vědecké objevy. Bez této výpravy bychom dnes nevěděli, že některé části Východní Antarktidy jsou v mnohem kritičtějším stavu, než se odhadovalo. Oblast, která byla donedávna považována za stabilní, může být v budoucnu jedním z hlavních přispěvatelů ke globálnímu stoupání moří.
Vědci plánují vypustit další roboty se stejnou technologií. Po zkušenosti s tím „malým, co mohl“ je naděje, že mapování hlubokých podledových systémů se konečně dostane z roviny odhadů k reálným měřením.
Zdroje: Gizmodo.com, Science.org
