Vidět štěně a nezamilovat se, to chce skutečně kamenné srdce. Je to biologicky dané. Ten velký poměr hlavy k tělu, ty kulaté oči, ten způsob, jakým objevují svět… je to zkrátka strategie přežití, která na člověka dokonale funguje. Chceme je chránit, mazlit, rozmazlovat. A v tom opojení si domů přivedeme závazek na deset, patnáct let. Závazek, který se z třiceticentimetrového stvoření brzy promění v dospělého psa s plně rozvinutým charakterem, instinkty a potřebami, které byly po tisíce let formovány pro zcela jiné účely, než je polehávání na gauči v městském bytě. Problém nenastává ve chvíli, kdy pes vyroste, ale v momentě kdy majitel zjistí, že si nevybíral povahu, ale jen roztomilý obal. A ten obal, ten už je dávno pryč.
Když genetika přepíše roztomilost
Každé plemeno si v sobě nese genetický kód. Zavazadlo plné informací o tom, k čemu bylo po generace šlechtěno. Ať už šlo o nahánění ovcí na stovkách hektarů, lov nebezpečné zvěře, hlídání osamělých farem nebo tahání saní v arktickém mrazu. Tyto vlastnosti nezmizí jen proto, že pes dnes žije ve třetím patře panelového domu. Naopak. Pokud nejsou jeho vrozené potřeby naplněny, začnou se projevovat jinak. Často způsobem, který vnímáme jako problematický, destruktivní nebo dokonce agresivní. A právě zde se roztomilé kuličky mohou stát noční můrou, která je způsobena frustrací a nudou zvířete, které nemůže dělat to, pro co bylo stvořeno.
Vlčí pohled, který klame tělem
Absolutním králem kategorie neodolatelné štěně je bezpochyby sibiřský husky. Malý, huňatý vlk s pronikavě modrýma očima. Kdo by ho nechtěl? Jenže z téhle plyšové hračky vyroste atlet a mistr běhu s téměř nevyčerpatelnou potřebou pohybu. Husky nebyl šlechtěn, aby poslouchal na slovo. Byl šlechtěn, aby běžel. Aby v týmu s ostatními psy dokázal samostatně řešit problémy na trase. Jeho inteligence je obrovská, nepřemýšlí, jak se vám zavděčit, ale jak dosáhnout svého. A jeho cílem je často prozkoumat, co je za plotem. A ten plot pro něj není překážkou, ale výzvou. Podhrabe se, přeskočí, přeleze. A když se nudí doma, jeho kreativita se zaměří na nábytek, dveře a vše, co mu přijde do cesty. K tomu připočtěte silný lovecký pud, kvůli kterému není radno ho pouštět na volno, a máte před sebou dokonalý recept na katastrofu pro nezkušeného majitele.
Podobnou kapitolou, byť z jiného soudku, jsou japonská plemena jako akita inu. Štěně akity vypadá jako malý, důstojný medvídek s klidnou, rozvážnou a neuvěřitelnou aurou. Jenže v dospělosti je to pes pro jednoho pána. Je rezervovaný, dominantní a často netolerantní k ostatním psům. Jak potvrzují i rozsáhlé studie chování, asijská primitivní plemena mají silné teritoriální instinkty. Cizí návštěvy nejsou vítány s nadšením a jiný pes na jejich území je nepřítel. Vyžadují majitele, který rozumí jejich samurajské duši, respektuje jejich potřebu osobního prostoru a dokáže být přirozeným, klidným a nekompromisním vůdcem. Jakákoli nejistota z vaší strany bude okamžitě zpochybněna.
Inteligence, která se obrátí proti vám
Mnoho lidí touží po chytrém psovi. Třeba po border kolii. Štěňata jsou ztělesněním hravosti a bystrosti. Jenže inteligence border kolie je na úrovni malého dítěte a potřebuje neustále zaměstnávat. Nestačí jí procházet se kolem bloku. Potřebuje zaměstnat. Účastnit se agility, dog dancing a další aktivity, při kterých nebudete její mozek zahálet, jinak si začne vymýšlet vlastní zábavu. Do podobné kategorie spadají i němečtí a belgičtí ovčáci. Jejich štěňata jsou prototypem roztomilosti. Z velkých tlapek a nejistého postoje vyroste silný, sebevědomý a ochranářský pes. Generace šlechtění pro policejní a vojenskou práci z nich udělaly nekompromisní hlídače. Jejich ochranitelský pud se bez správné socializace a důsledného výcviku může snadno změnit v agresi vůči cizím lidem. Jak ukazují statistiky z celého světa, právě němečtí ovčáci patří mezi plemena s nejvyšším počtem zaznamenaných útoků na člověka. A je to především proto, že se dostávají do rukou lidí, kteří nezvládnou jejich výchovu a neposkytnou jim dostatek mentální stimulace.
Síla, která vyžaduje zodpovědnost
Pak je tu celá skupina plemen, jejichž štěňata jsou malí, svalnatí šašci s roztomilými vráskami. Americký stafordšírský teriér, bullteriér nebo majestátní cane corso se ale v dospělosti změní v siláky s obrovskou silou stisku. Byli šlechtěni pro boj nebo lov velké a nebezpečné zvěře. To v nich zanechalo neuvěřitelnou odolnost vůči bolesti a zarputilost. Pokud se dostanou do konfliktu, necouvnou. Jejich výchova tedy patří výhradně do rukou zkušeného, vyrovnaného a zodpovědného člověka. V rukou někoho, kdo si jejich pořízením kompenzuje vlastní mindráky, se stávají časovanou bombou.
Není to chyba psa, ale člověka
Seznam by mohl pokračovat. Od malých, ale překvapivě ostrých teriérů, přes nezávislé čau-čau až po československého vlčáka, jehož vlčí krev se prostě nezapře. Pointa ale zůstává stejná. Žádný z těchto psů není od přírody noční můrou, stává se jí až v důsledku lidského selhání a neschopnosti poskytnout psovi to, co ke spokojenému životu skutečně potřebuje.
Zdroje: herberttrial.com, newsweek.com, idnes.cz
