Zkrácený čumák rovná se potíže s dýcháním
Psi se zploštělým obličejem, jako je anglický buldok, francouzský buldoček nebo mops, jsou ztělesněním roztomilosti. Jejich majitelé se rozplývají, jak legračně poulí oči, slintají a funí. Bohužel ale právě funění je znakem zásadního problému, který vyplývá z jejich neobvyklé anatomie. Psi se zkráceným čumákem patří mezi tzv. brachycefalická plemena, jež se vyznačují zúženými dýchacími cestami. Při běhu se rychle zadýchají, v horku snadno zkolabují a při pobytu v uzavřeném prostoru transportního boxu se mohou začít dusit.
Riziko přehřátí
Pokud tedy v zimě cestujete za teplem, svého buldočka či mopsíka byste raději měli nechat doma a svěřit ho do péče důvěryhodné osoby, která se o něho po dobu vaší nepřítomnosti postará. Cesta letadlem a náhlý přechod ze zimy do horka jsou pro tato plemena zkrátka příliš riziková a přehřátí se u nich může snadno zvrtnout v boj o život. Nehledě na to, že některé letecké společnosti tyto druhy psů kvůli zvýšenému riziku úhynu beztak odmítají přepravovat.
Extrémní úzkost
Možná vás nikdy nenapadlo, že by německá doga mohla mít něco společného s čivavou. Když ale přijde na cestování, chovají se podobně. Německá doga je něžný obr s malou dušičkou, která potřebuje hodně lidské lásky a jistoty. Změny prostředí ji stresují a dlouhé cesty v ní vyvolávají úzkost. Dalším problémem je náchylnost k dysplazii kyčelního kloubu, kvůli které by toto plemeno nemělo být vystaveno větší fyzické zátěži. Jinými slovy, německá doga zvládne jen kratší výlety a procházky, ale neměli byste s ní podnikat žádné vysokohorské túry.
Uzlíček nervů
Čivava je na rozdíl od své obří kamarádky maličká a "skladná", takže byste nečekali, že by s ní byly při cestování potíže. Právě tento psík se však během cesty často mění v ustrašený uzlíček nervů. Po půl hodině kňučení a štěkání se přistihnete, že jste vynervovaní a rozklepaní stejně jako on. Zvláště když cestujete hromadnou dopravou a musíte k tomu čelit i ne zcela přátelským pohledům spolucestujících.
Rutina nade vše
Někteří psi jsou od přírody hlídači. Milují své území, svou rodinu, svůj dům – a vše ostatní vnímají jako hrozbu. Kavkazský pastevecký pes je zářným příkladem. Vyznačuje se určitou tvrdohlavostí, kvůli které potřebuje zkušeného majitele s přirozenou autoritou a důslednou výchovu. I ten nejlépe vychovaný kavkazan ale zůstává nedůvěřivý a nemá rád kontakt s cizími lidmi ani jinými většími psy. Nikdy z něho nebude ten mazlík, co se nechá v autobuse pohladit od každé tetičky. Navíc mu neprospívá ani změna prostředí. Nejlépe je mu na vlastní zahradě, kterou dobře zná a může ji hlídat. To vše dohromady znamená, že se na cesty naprosto nehodí.
Kouzlo gauče
Podobnou povahu má také čau-čau, krásný a hrdý pes, kterého chcete pyšně všem ukázat, ale on sám přitom o žádnou publicitu nestojí. Je to typický "gaučák", jenž miluje svoji rutinu a na změny reaguje podrážděností. Svou fyzickou stavbou se navíc podobá buldočkům a stejně jako oni mívá potíže s dýcháním. Je náchylný k přehřátí a v uzavřeném boxu lapá po dechu.
Zdraví na prvním místě
Pomyšlení, že váš pejsek neucítí vůni moře a nebude se šťastně hrabat v jemném plážovém písku, vám možná rve srdce. A samozřejmě se vám po něm uprostřed exotiky zasteskne. Psi ale nejsou lidé a rutina pro ně neznamená vždy nudu. Naopak, některá plemena rutinu nutně potřebují pro svou vnitřní stabilitu i zdraví. A to je nakonec nejdůležitější.
Zdroje: chlupaci.cz, kvety.cz, denik.cz
