Z historie Juditina mostu
Na samém počátku byl přes řeku Vltavu vybudován pouze dřevěný most, který byl však ve 12. století zničen. Nápad na vybudování nového mostu, který by byl však namísto ze dřeva z kamene, je přičítán pražskému biskupovi Danielovi, který takové mosty viděl v Itálii. Celá výstavba pak byla také zajištěna právě italskými staviteli.
Stavba nového kamenného mostu začala v roce 1159. Most měl celkem 20 oblouků a jeho délka dosahovala zhruba 500 metrů. Juditin most byl dokončen za poměrně krátkou dobu, a to konkrétně v roce 1172.
Ve 13. století byl most předán Václavem I. tzv. Bratrstvu Křižovníků, což byl katolický církevní řád působící nejen v Česku, ale také v Rakousku. Správa mostu tak přešla do rukou těchto křižovníků, kteří začali na mostě vybírat clo a mýtné při přechodu, aby mohli zajistit případné opravy. Když došlo k poboření mostu v roce 1272, zorganizovali dokonce i sbírku po kostelích po Čechách. Privilegium pro tyto účely jim vydal tehdejší král Přemysl Otakar II.
Ve 14. století však Juditin most zničila povodeň při jarním tání ledů, a tak musel být most nahrazen. Velká voda smetla v roce 1342 vše, co tehdy stálo v cestě. Most byl natolik zničen že jeho obnova již pravděpodobně neměla význam. O výstavbě nového mostu pak rozhodl Karel IV. až v roce 1357. Stavby se ujal architekt Petr Parléř, který patří mezi nejvýznamnější umělce evropské vrcholné gotiky. Karlův most byl dokončen v roce 1402.
Archeologický objev
Kameny, které zbyly z Juditina mostu, jsou dnes pro odborníky velmi cenné, jelikož zbytky zdiva jsou velmi dobře zachovalé a lze na nich spatřit i stopy původního opracování. Podle těchto stop tak bylo možné určit, že finální začišťování pískovcových kvádrů bylo zhotoveno širokým dlátem, což mělo zaručit lepší přilnavost malty na styčných místech. Kámen na výstavbu Juditina mostu byl velmi kvalitní červený pískovec s tvrdým tmelem, který se získával na svazích na Petříně. Styčné místa pak byla zasekána sekerou. Zajímavostí kamenů je i zabarvení do červena, které vzniklo díky železité příměsi. K těmto zbytkům parapetního zdiva však veřejnost nemá přístup.
Archeologové zjistili, že Juditin most byl z hlediska technické stránky o něco kvalitnější než dnešní Karlův most, o jehož výstavbu se zasloužil Petr Parléř. Výstavba Karlova mostu také zabrala stavitelům mnohem více času, než bylo potřeba pro vybudování Juditina mostu.
Odborníci nalezli i původní pískovcovou dlažbu mostu ve sklepních prostorách domu čp. 77/III v ulici U lužického semináře, a také unikátní mostní oblouk, který svým tvarem připomíná antický způsob klenby.
Zbytky z Juditina mostu si lze v dnešní době prohlédnout v Muzeu Karlova mostu, které se nachází na Křižovnickém náměstí. Dodnes můžete také obdivovat oblouk v průplavu v přístavišti Pražských Benátek či upravenou Juditinu věž na malostranském břehu. Dochoval se také reliéf ve výklenku Juditiny věže a socha Bradáče v nábřežní zdi Křižovnického náměstí. Tento reliéf hlavy muže údajně znázorňuje prvního stavitele Juditina mostu. Reliéf dodnes slouží jako značka pro příchod povodní. V případě, když by se voda dotknula vousů, znamenalo by to zahájení evakuace Starého města.
Zdroje: radiozurnal.rozhlas.cz
