V Ústeckém kraji kousek od města Louny například najdete vesničku Pnětluky. Myslíte, že to jméno není tolik složité? Tak zkuste vyslovit spojení "pnětlučtí rodáci". Něco takového nechcete slyšet při školním diktátě a neradi by na to v přímém přenosu narazili ani zkušení moderátoři.
Do Pnětluk mnoho Čechů běžně na výlety nejezdí, což je docela škoda. Historie vesničky totiž sahá do 13. století a najdete tu romantickou zříceninu hradu Pravda. Při procházce lesem pak narazíte na pozůstatky vesnice Záhoří, která zanikla už v dobách husitských válek. Historikové rozvaliny dlouho považovali za zbořenou tvrz – teprve loňský výzkum potvrdil, že šlo o osadu s osmi usedlostmi, vodními nádržemi a příjezdovou cestou.
Vojnarka z Trstěnic
Zcela snadno se nedá vyslovit ani název Trstěnice. Tuto vesnici u Litomyšle byste ale znát mohli. Malebné roubenky lákají turisty na staročeskou atmosféru a v létě se tu konají velké kulturní akce. Milovníky literatury pak bude zajímat, že zde Alois Jirásek čerpal inspiraci k divadelní hře Vojnarka. Příběh o tragické lásce selky Madlenky Vojnarové a zmrzačeného vojáka byl napsán podle skutečné události, která se odehrála právě v Trstěnici.
Vzhůru do Škrle – nebo do Škrlí?
Možná jste se už někdy zapletli do vášnivé debaty na téma, zda je Olomouc rodu mužského či ženského. A co teprve, když byste měli skloňovat název obce Škrle? Nejenže se to špatně vyslovuje, ale na první pohled není ani jasné, zda jde o "tu" Škrli nebo "ty" Škrle. Při pátrání internetem se nicméně dozvíte, že se tato víska u Chomutova skloňuje podle ženského vzoru "růže" a také se tu mimochodem nachází krásný barokní zámek. Takže výletníci, vzhůru do Škrle! (... Nebo na Škrli?)
Ach, ta čeština!
Názvy některých obcí jako by ani nezněly česky. V Manětíně v okrese Plzeň-sever najdete malou vísku Stvolny, jejíž jméno zní, jako by ho vystřihli z polské mapy. Původně se jí ale říkalo Stvolno a její okolí bylo osídleno už v pravěku, takže jde opravdu o "skalního rodáka".
Pokud chcete pobavit přátele, požádejte je, aby v co největší rychlosti vyskloňovali název obce Pchery. Vsadíme se, že se v zoufalství objednají k logopedovi. Pchery, bez Pcher, k Pcherům... Nevyslovuje se to snadno. Tato obec na Kladensku přitom není žádná zapadlá dědina, žije tu 2000 obyvatel, kteří výše uvedené skloňování mají jistě v malíčku.
V okrese Mladá Boleslav pak najdeme Hrdlořezy. Název nezní zrovna mírumilovně, a tak vás bude asi zajímat spíš jeho původ než skloňování. Podle Wikipedie ves vznikla u opevněné osady, která chránila brod přes řeku Jizeru. Místní strážci byli drsní vojáci a s nepřáteli se nepárali. Hrdla se tu tedy opravdu "řezala".
Nejdelší česká věta se samými souhláskami
Na závěr ještě připojíme perličku. Znáte nejdelší českou větu, která se skládá výhradně ze souhlásek? V roce 2013 ji vytvořil Milan Hanák z Prahy a na první přečtení vám možná nebude dávat smysl:
Blb vlk pln žbrnd zdrhl hrd z mlh Brd skrz vrch Smrk v čtvrť srn Krč.
Když se nad tím ale zamyslíte, gramaticky i stylisticky je vše správně. Věta vypráví příběh přihlouplého vlka, který se přepil nepříliš lahodných nápojů a z hrdosti utekl z mlhavého prostředí Brdských lesů přes vrch zvaný Smrk do pražské Krče, kde se dříve hodně vyskytovaly srny, a byla tedy známa jako "čtvrť srn".
Čeština má díky této větě další důkaz své povětstné květnatosti a rozmanitosti. Je prostě jedinečná.
Zdroje: cs.wikipedia.org, kudyznudy.cz, idnes.cz
