V Česku jezdí vlaky zhruba osmdesátkou, zatímco ve světě už běžně létají po kolejích rychlosti, které u nás zatím působí spíš jako představa z budoucnosti. Na některých tratích je rychlost přes 300 km/h standard. První s rychlovlaky přišli Japonci – už v roce 1964 spustili Šinkansen mezi Tokiem a Ósakou.
Dnes vás tyto vlaky dovezou stovky kilometrů daleko během chvilky a cesta je tak pohodlná, že rychlost ani nevnímáte. A teď se podíváme na konkrétní příklady ze světa.
Rychlovlaky Šinkansen H5 a N700 (Japonsko)
Japonsko je v oblasti rychlovlaků pojem samo o sobě. Mezi tamní stálice patří dvě odlišné, ale stejně působivé soupravy – Šinkansen H5 a N700. Obě jezdí rychlostí až 320 km/h, jen každá slouží jiným částem země. Model H5, který provozuje Hokkaido Railway Company, brázdí severní Tohoku a Hokkaidó a je stavěný na zimní podmínky – ty tam dokážou být opravdu drsné. Šinkansen N700 je naopak doma na rušných jižních tratích – především na Tokaido Šinkansen mezi Tokiem a Ósakou. Má přes 400 metrů na délku a jeho kapacita i provozní přesnost jsou už samy o sobě zážitek.
Další věc, která Japonce odlišuje, je jejich neuvěřitelná přesnost. Šinkansen má průměrné zpoždění pod 36 sekund. A když se zpozdí o víc než pět minut, je to považované za vážný incident. Lidem, kteří kvůli tomu přijdou pozdě do práce, železniční společnost dokonce vystavuje oficiální potvrzení o zpoždění – dokument, kterým se mohou omluvit zaměstnavateli. Je to sice jen malý detail, ale krásně ukazuje, jak Japonci přistupují k dochvilnosti a efektivitě.
Rychlovlak TGV (Francie)
Potřeba rychlejší dopravy se začala projevovat v době, kdy železnici začaly dohánět auta a letadla. A když se v roce 1964 objevil první Šinkansen, byl to obrovský zlom. Stal se symbolem toho, jak může vypadat moderní železnice.
Francie na to záhy reagovala vlastním vývojem. Už v 70. letech testovala prototyp TGV 001 – vlak, který tehdy poháněla plynová turbína na letecký petrolej. Znělo to trochu šíleně, ale fungovalo to. TGV 001 brzy stanovil rychlostní rekord 318 km/h.
Ropná krize v roce 1973 donutila Francii přejít na elektrický pohon. Ve Francii postavili první superrychlou trať mezi Paříží a Lyonem. Otevřeli ji v roce 1981 a byla to velká událost. Byl o ni takový zájem, že lístky se musely rezervovat dlouhé měsíce dopředu.
Rychlovlak Fuxing Hao CR400AF/BF (Čína)
A teď je na řadě Fuxing Hao, který je v rychlostním srovnání s předešlými konkurenty jasným vítězem. Nejenže vznikal kompletně v rámci Číny, ale země si také ponechala veškerá práva na jeho technologie. Vlak je postavený jako mozaika několika systémů, které Čína vyvíjela léta – od trakce, přes napájení, až po nápravové a podvozkové technologie.
Dnes už po celé zemi jezdí víc než 4 000 souprav Fuxing Hao, které obsluhují 32 provincií. Vlaky jezdí průměrně 350 km/h. Model CR400 umí jet až 400 km/h. Novější verze Fuxing Hao je také bezpečnější, protože má mnohem více kontrolních bodů a senzorů než starší Hexie Hao. Vlak má 2 500 senzorů (o 500 více než model Hexie Hao).
Tyto senzory kontrolují vše důležité pro bezpečný provoz: dotyk kol s kolejemi, teploty, brzdy, chlazení a vnitřní podmínky ve vozech. Jakýkoli problém se tak zachytí včas, než se stane nebezpečným. Pokud se přece jen něco pokazí, vlak to pozná. Automatický alarm dokáže vlak zpomalit nebo úplně zastavit, když situace vyžaduje zásah. Systém proti kolizím je navíc pokročilejší než u Hexie Hao, takže bezpečnostní stránkou si Fuxing Hao drží velký náskok.
Další zajímavostí je jeho životnost. Nové vlaky Fuxing Hao vydrží jezdit o deset let déle (30 let) než starší model Hexie Hao. Za tu dobu najedou přibližně 600 000 kilometrů.
Král rychlostních rekordů
Fuxing Hao je považován za nejrychlejší dálkový vlak na světě, ale rychlostně ho předčí takzvané maglevy – vysokorychlostní pozemní dráhy. Ty však nejezdí po kolejích, ale fungují na principu magnetické levitace, díky které "plují" po trati bez tření.
A králem všech rychlostních rekordů je Shanghai Maglev. Cesta vlakem ze šanghajského letiště Pudong zabere zhruba sedm minut, během kterých urazíte asi 43 kilometrů rychlostí přes 400 km/h. Místní maglev od firem Siemens a ThyssenKrupp je dodnes jediným magneticky levitujícím vlakem na světě, který jezdí na běžné komerční lince. V praxi funguje jako rychlá městská doprava, navíc s intervalem kolem patnácti minut.
A cena? Překvapivě žádný luxus pro pár vyvolených. Běžná jízdenka stojí 8 dolarů, a pokud chcete VIP sedadlo, zaplatíte 16 dolarů za sedmiminutovou jízdu, která uteče tak rychle, než se nadějete.
Zdroje: Chinahighlights, Cksen, Radynacestu
